Milan Rokytka
31. 5. 2018
Globální moc a její struktury založené na vzájemném krytí porušování společenských zásad produktivního soužití lidí a národů systematicky ponižují člověka v rámci centrálního bankovnictví, vlád partajních oligarchů a data centralizujícími koncerny - soukromými tyraniemi. Na vrcholu pyramidy stojí centrální bankéři z privátního bankovního kartelu FED, kteří pomocí řízených inflací a deflací získávají bonitní aktiva pod svou kontrolu, takže od podvodného vzniku FED a ustavení dolaru jako globální rezervní měny využívají už více jak 50% zdrojů, když populaci pomocí neurálního píár vsugerovali, že je pro všechny lepší, když zdroje planety a vesmíru patří a slouží jen někomu, nikoliv všem. Okupují veřejný prostor a kolonizují podvědomí lidí. Stručně řečeno je FED ovládán čtyřmi velkými soukromými společnostmi: Blackrock, State Street, Vanguard a Fidelity. Tyto společnosti kontrolují americkou měnovou politiku (a svět) bez jakékoli kontroly nebo “demokratické” volby. Tyto společnosti zahájily a podílely se na celosvětové hospodářské krizi a podařilo se jim ještě více obohatit pomocí řízených inflací a deflací.
Nyní pracují na ještě větší krizi a na "postradatelné" obyvatelstvo chystají superholocaust, jak si ho už průmyslově vyzkoušeli s Adolfem Hitlerem, kterého financovali, úvěrovali, programovali ale nakonec nezískal kontrolu nad Ruskem, neboť německá Wehrmacht byla poražena ve Velké vlastenecké válce.
Rozdíly mezi chudými a bohatými se v posledních desetiletích dynamicky zvyšují například i ve Spojených státech. Jestliže koncem 70. let vlastnila desetina procenta nejbohatších „pouhých“ 7 % národního bohatství, do roku 2015 se tento podíl více než ztrojnásobil.
Podle dat za rok 2015 vlastní 0,7 % nejbohatších více než 45 % světového bohatství a 8 % nejbohatších pak téměř 85 %. Naopak „dolních“ 71 % dosahuje na pouhá 3 % světového bohatství.
Ale co, nebo kdo, má tuto eskalaci nerovnosti a přímo nesouměřitelnosti na svědomí? Podle Charlese Hugha Smitha se problém skrývá v charakteru dnešního systému centrálního bankovnictví a především v nerovnosti mezi těmi, kteří mají přístup k nově vytvářeným penězům, a těmi, kteří jej nemají. Současný „monopolní“ systém tvorby peněz je zaštítěn centrální bankou, peníze však může samovolně vytvářet každý článek bankovní soustavy, tedy zejména komerční banky, a to díky systému částečných rezerv. Ačkoliv se jedná o soukromé instituce, neprovozují soukromé podnikání v jeho pravém slova smyslu.
Zatímco jednotlivec, který uloží své peníze do banky, dostane úrok ve výši maximálně jednoho procenta, komerční banka, která má povinnost držet rezervy řekněme ve výši 5 %, pak může půjčit 19násobek této částky. Ze 100 000 uložených dolarů tak může díky kouzlu částečných rezerv vytvořit dalších 1 900 000 dolarů, za jejichž zapůjčení pak inkasuje slušné úroky. Není těžké postihnout, že na takovémto vytváření „hodnot“ ze vzduchu žádné jiné podnikání nefunguje a ani nemůže fungovat. Současný systém bankovnictví se současnými rezervami tak umožňuje maximalizaci zisku jedněch na úkor druhých. Zatímco podnikatelé v „obyčejných“ odvětvích získají peníze jedině tak, že přesvědčí spotřebitele, aby si zakoupili jejich výrobek, bankéři a finančníci vydělávají na půjčování peněz, které byly jimi samotnými vytvořeny tzv. z ničeho.
Populistické povstání chce proto emisi peněz demokratizovat, což se osvědčilo už v Pennsylvánii před vznikem FED, kdy se nově vytvářené peníze v objemu odsouhlaseném místním parlamentem (dnes díky informačním technologiím jednoduše Lidovým sněmem) převáděly na účet ministerstva financí a o to bylo možné snížit daně.
Po zespolečenštění základních výrobních prostředků pak bude možné peníze i s dluhy zrušit a zavést objektivní pracovní kredity, které na rozdíl od peněz neobíhají, ale nákupem produktu se stejným obsahem práce se prostě zruší. Lidstvo tak bude osvobozeno od lichvářských upírů i jejich mýtů a pověr o "spravedlivém trhu" regulovaném vyvolenými politiky z řad zkorumpovaných partajních oligarchů.
Podle neokonzervativců (kteří určitě nejsou konzervativci) a neomarxistů (kteří určitě nejsou marxisty), totiž zhroucení socializmu poskytlo světu znamení, že dějiny si jako svou budoucnost vybraly „demokratický kapitalizmus“, který ovšem ve skutečnosti není ani demokratický a ani kapitalistický, ale jde o světový socioekonomický a politický systém, který by se dal nazvat amerikanizmem. A tento „amerikanizmus“ se nyní Washington coby svou světovou nadvládu chystá nasadit na celý svět.
Samozřejmě Rusko, Čína, Sýrie a Irán, které tuto nadvládu nad sebou odmítají, musí být destabilizovány a zničeny, protože americkému „amerikanizmu“ prostě stojí v cestě.
Prezident Trump Washingtonu nevládne. Vládne mu vojensko-bezpečnostní komplex, izraelská lobby a neokonzervativci. Tyto tři zájmové skupiny získaly předkupní právo na osud amerických občanů, kteří byli z rozhodování o své budoucnosti vyřazeni. Bruselští slouhové globální moci a jejich domácí slouhové slouhů tak vedou Evropany ke katastrofě.
Planeta Země a tvorové na ní žijící nepotřebují v tuto chvíli nic víc, než západní vůdce, kteří by měli rozum i mravní integritu a chápali, kde jsou hranice jejich moci.
Západní svět však takové vůdce nemá a proto přichází populistické povstání.
Populus je lid a všechny strany by měly sloužit lidu, být populistické, prosazovat referenda a Lidový sněm, nikoliv elitářské a upírat lidu právo rozhodovat demokraticky přímo svými Dekrety. Česko-slovenští populisté tak navazují na husitské tradice a Dekrety prezidenta republiky Edvarda Beneše.
Strany a hnutí, které nemají alespoň 45 000 členek a členů budou referendem rozpuštěny, neboť to jsou jen sekty a podnikatelské projekty neplnící politickou roli ve společnosti a hrubým násilím škodící většině lidu.
Ve světě existují pouze dvě antagonistické skupiny, jak zjistil poradce Trumpa Steve Bannon – dělnická třída a establishment. K osvobození drobného lidu ze spárů vykořisťující vrstvy je třeba povstání u volebních uren. Proto vzhůru k předčasným volbám a referendům!
Dějiny jsou na naší straně! Pravda vítězí!
Související články:
https://www.tydenikobcanskepravo.cz/2018/05/neni-otazkou-zda
