V devadesátých letech, když člověk začínal poznávat Západ a civilizaci, dozvěděl se, že není slušné ptát se přinejmenším na dvě věci. Na to, kolik druhý bere, a pak na to, koho bude volit. Vzpomínám si na polovinu devadesátých let a německou lektorku v berlínském Goethe-Institutu, se kterou jsme tehdy vedli docela otevřené politické debaty. A já se jí přirozeně, jak jsem byl od nás zvyklý, zeptal, koho volí. Ona mě s ledovým germánským úsměvem sjela, že to neví ani její manžel. To je prostě…
