Oznámil, že se ukončil kariéru, ale přesto mu to nedalo. Naposledy přeletěl pohledem nažehlené dresy Sparty, Dortmundu či Arsenalu, jež už budou pouze evokovat vzpomínky na dvacet báječných, ale někdy také moc a moc zlých fotbalových let, které zrovna uzavřel. V sále sparťanského stadiónu si vychutnal aplaus auditoria, vzal do náručí syna Tomíka a postavil se před objektivy kamer a fotoaparátů. A pak se ještě jednou vydal na sněhem posypané letenské hřiště. „Dal bych si to okamžitě znovu,“ přiznával Tomáš Rosický těžko skrývající pohnutí, jehož byl plný.
