Už jako malý chlapec jezdil Daniel Ditrych trolejbusem jako privilegovaný cestující. Jeho dědeček byl totiž řidičem u pardubického dopravního podniku, a tak jeho vnuk už jako dvou- či tříletý přehazoval staré proudové výhybky, na konečné otvíral a zavíral dveře, zkoušel i obsluhovat sběrače, a když nebyli cestující, tak šlapal na pedály jízdy.
