Ve dvou letech ji rodiče postavili na běžky a předurčili tak její sportovní budoucnost. Po vyhraném závodě ji objímali, což Gabriela Soukalová vnímala jako důkaz jejich lásky. „Bohužel už jsem neuměla vidět to, že by mě měli úplně stejně rádi, kdybych doběhla dvacátá nebo poslední. Tu myšlenku zavděčit se jsem si v hlavě zautomatizovala. Dlouho jsem se snažila dělat něco, čím bych se do úspěšné rodiny lékařů a právníků také nějak zapsala a něco dokázala. A stejné to bylo vůči trenérům, kteří měli ponižující narážky na moji postavu,“ vypráví v rozhovoru nejlepší česká biatlonistka Gabriela Soukalová.
