Do středečního pořadu TV Nova Výměna manželek se přihlásila rodina z Liberce, která má společně dvouletého Pepu. Sedmiletého Dominika má jeho maminka z předchozího vztahu. A právě chování staršího chlapečka náhradní matku Veroniku šokovalo. Dominik si stěžoval, že má ze svých rodičů strach.
Především se bál maminčina partnera Tomáše. Prý na něj neustále křičí. Také musí dojídat zbytky jídla po Pepovi. "Protože, když se něco nesní, to pak ty peníze jsou zbytečně vyhozené. Všechno, co Pepa nedojí, musím já dojíst," svěřil se Dominik Veronice. Dále řekl, že si s ním rodiče nehrají a nekupují mu žádné hračky.
Podle Tomáše mu nic s partnerkou nedělají a jsou na něj přísní, protože neposlouchá. Dominik si prý často také vymýšlí a lže. Diváky však argumenty nepřesvědčili a chtěli by malému chlapci pomoci. Někteří se obrátili na redakci TN.cz s dotazem, jak mohou Dominikovi zaslat dárky nebo různé balíčky. Je jim líto nejen chlapce, ale i jeho bratra.
"Při této Výměně mi moje dcerka napsala: 'Jsem ráda a jsem vděčná za to, že jsme tak vychované a v dětství jsme měli vše, co jsme potřebovali'. Je mi moc líto těch dětí. Starší vyrůstá bez lásky, pohlazení, povzbuzení, jak moc je šikovný…a mladý, škoda mluvit," napsala divačka v diskuzi na facebooku.
Děti starší například čtrnácti let podle dětského psychologa Václava Mertina poznají, co to psychické týrání je. U mladších dětí může jít spíše o jejich reakci na okolí. "Ve chvíli, kdy to dítě, řekne, že je psychicky týrané, a není to dítě čtrnáctileté nebo patnáctileté, tak bych si tipnul, že mu to někdo řekl. Protože malé dítě leckdy neví, co je správně. Ve smyslu to, co se děje ono přijímá. Někdo mu řekl, že je týrané, zachytilo to někde," vysvětlil pro TN.cz dětský psycholog Václav Mertin.
Pokud lidé zjistí, že je dítě týrané, je důležité to začít řešit. "První je potřeba komunikovat to s dospělými, kterých by se to týkalo. Jestli já jsem rodič, který netýrá, a jsme rozejití, nevycházíme spolu, musím to iniciovat já. Druhá věc je, že já mám zřejmě nějaké doklady, možná je má i to dítě, protože to týrání je určité hodnocení, ale to, co mu ten druhý dělá, je nějaký popis," poradil Mertin.
Podle něho je potřeba se obrátit také na OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí). "Ten má chránit zájmy dítěte, a pokud by vyhodnotil, že to tak je, musí začít konat. Pokud by vyhodnotil, že je to něco horšího, tak povede toho, kdo na to přišel, aby podal trestné oznámení. Samozřejmě je i cesta v závislosti na věku a charakteru psychického týrání. Pracovat s tím dítětem, pracovat tak, aby se tomu snažilo bránit. Ne všemu se můžete ubránit jako dítě. Můžete ho učit, aby na některé věci nereagovalo. Směřovat na toho, kdo to působí, podpořit to institucionálně a pracovat pochopitelně i s dítětem, učit ho bránit a podpořit ho, aby ty věci lépe zvládalo," dodal psycholog.
Je obtížné rozeznat, zda si dítě vymýšlí, nebo je opravdu psychicky týrané. "Víte někdy je to téměř evidentní, že se to děje. Někdy je naopak naprosto evidentní, že to to dítě nemá z vlastní hlavy. Ale že by se to spolehlivě dalo poznat, to ne," vysvětlil Mertin.
Rodiče si také většinou myslí, že je jejich chování vůči dítěti správné. "Rodič dítě netýrá, on s ním něco dělá, a my ostatní to vyhodnotíme jako týrání. On má třeba pocit, že takhle se má to dítě vychovávat, a že když to tak nebude dělat, tak to dítě bude nevychované. Takové pocity mají i někteří profesionálové, například učitelé. Když to dítě něco neudělá dobře a dospělý ho zkritizuje, poukazuje na jeho nedostatek, tak se dítě zastydí nebo se bude snažit, aby to napravilo. Lidi leckdy nejsou sadisti, ale myslí si, že je to takhle správě," doplnil psycholog.
Někteří dospělí také vnímají děti jinak než své vrstevníky. "Někdy se bere dítě malinko jako věc. To, co já bych si nedovolil vůči okolí, tak mi to u dítěte přijde jako běžné. Dospělému bychom na holý zadek nedali, kdežto u dítěte nám přijde, že se vlastně nic neděje. Máme dítě trochu nastavené jinak a to, co bychom neudělali dospělému tak dítěti klidně uděláme a nebereme to jako, že se chováme neslušně nebo nemravně," řekl Mertin.
A mohou si rodiče uvědomit, že něco dělají špatně? "Když rodiče přijmou, že se tak nechovají v práci a nemají se tak chovat ani ke svému dítěti, tak je to na dobré cestě. Rodiče, kteří se takhle chovají, si to vůbec neuvědomují. Mají to nastavené jinak… Bez uvědomění a chtění je pomoc na nic. Zcela určitě pomoc může být, jenomže není potřeba vodit dítě k psychologovi, ale je to záležitost nás dospělých, rodičů nebo jiných vychovatelů," dodal psycholog.
Připomeňte si ukázku ze středeční Výměny manželek:
