Máloco si pamatuju tak přesně jako jednu noc před skoro 40 lety. Právě jsem se proplížila s velikou krosnou na zádech z Jugoslávie do Itálie. Cesta to nebyla snadná. Trochu mrholilo a já jsem se kopcovitým terénem plazila cestou necestou, prodírala jsem se trnitými keři, sbírala do vlasů pavučiny, to všechno ve tmě. Ve druhé půli cesty už jsem se orientovala podle zářivě modrých světel celnice.
