Král v pohádce Sůl nad zlato se rouhal, když tvrdil, že sůl je ta nejobyčejnější věc na světě. Její hodnotu mu musela připomenout až jeho dcera Maruška. My, kteří žijeme na venkovské Vysočině, jsme byli zvyklí na nekonečnou zeleň okolních lesů. Já, i mí spoluobčané jsme nechápali městský boj o každý strom, protože stromy byly pro nás tou nejobyčejnější věcí na světě. Pak ale přišel jeden malý brouček a místo krásných lesů máme na dohled jen holé skály a těžbou zničenou krajinu.
