Dobře, Maliku. Záda, Maliku. Maliku, co blbneš? Nekomplikuj si to! Dávej to dřív, Maliku. V češtině sice nerozuměl ani slovo, ale každou chvíli od postranní čáry poslouchal svoje křestní jméno a zároveň pokyny, co by měl dělat, aby byl pro Slavii užitečný. Na žádného jiného slávistu se při lednovém soustředění v Portugalsku tolik nekřičelo. Nikdo neslyšel tolik rad.
