Koukněte na ty jeho tlapy. A dlouhé prsty. On jen poví: „Nevím, kde se to vzalo, my brankáři jsme prostě takoví medvědi.“ Matěj Kovář se nenervuje, spíš se často směje a ještě víc přemýšlí. Mimoděk stokrát zaťuká prsty o stůl, u kterého sedíme, a odvypráví část svého fotbalového příběhu. O Ronaldovi, o pohádkové sezoně v Leverkusenu, o Lize mistrů proti Spartě.
