Dolů z Martinic od křížku hrkotá stařičký traktor. Za ním poskakuje návěs, na kterém se snaží udržet čtyři prázdné zrezavělé sudy. Ani gumycuk je nedrží. Na hrázi u rybníka Velký Mastník se řidič těsně vyhne slunečníku, který nedávno povalil, zastaví na šotolině, připne si spadlou kšandu od montérek, zazubí se a poví: „Sousede, dáte vodu? Nemám čím zalejt jahody.“ Správce rybníka si proti ostrému sluníčku upraví kšiltovku: „Zdravím, sousede. Vemte si, ale je sucho, sám nemám moc na rozdávání.“
Eduard Poustka neumí moc říkat ne.
