Zákonná výpovědní lhůta je definována jako doba, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce, jenž následuje po doručení výpovědi, a končí posledním dnem kalendářního měsíce stanoveného dle podmínek uvedených v pracovní smlouvě. Jedná se o období, kdy již běží proces výpovědi, ale zaměstnanec během něj musí stále chodit do práce a plnit své pracovní povinnosti. Celou touto problematikou se zabývá a stanovuje ji zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce.
Standardní výpovědní lhůta má za úkol pomoci zaměstnavateli vypořádat se s personálním oslabením. To znamená například započít výběrové řízení, aby byla zajištěna náhrada za odcházejícího pracovníka. Zaměstnance tato doba zase chrání z hlediska hledání nového zaměstnání a zajištění příjmů po dobu jejího trvání.
Zákoník práce mimo jiné upravuje, jak dlouho trvá výpovědní lhůta a za jakých podmínek je možné ji zkrátit, nebo naopak prodloužit. Dle platné legislativy je nejkratší stanovenou variantou dvouměsíční výpovědní lhůta. Ta může však trvat i déle. V praxi je dnes už poměrně častým jevem i tříměsíční výpovědní lhůta. Její délka je vždy ujednána v pracovní smlouvě, kterou zaměstnanec podepisuje při nástupu do práce.
Kratší výpovědní doba může být pouze za předpokladu, že se zaměstnanec a zaměstnavatel na odchodu pracovníka dohodnou. V takovém případě však nelze použít přímo pojem výpovědní lhůta, neboť zaměstnanec ukončuje pracovní poměr takzvaně na dohodu. Zde se po domluvě stanoví konkrétní datum opuštění zaměstnání, které může proběhnout, pakliže obě strany souhlasí, klidně ze dne na den.
Jestliže je zaměstnanec ještě ve zkušební době a rozhodne se pracovní poměr ukončit, může tak učinit bez odkladu a bez udání důvodu. Výpovědní lhůta mu v takovém případě neběží. To samé však může učinit také zaměstnavatel. Zkušební doba je jediná možnost, kdy zaměstnavatel nemusí pracovníkovi sdělovat konkrétní důvod výpovědi. Tato lhůta slouží k tomu, aby obě strany zjistily, zda si vzájemně vyhovují. Pokud očekávání naplněna nejsou, není problém poměr legálně ze dne na den či na hodinu ukončit.
Jste-li zaměstnáni na dohodu o pracovní činnosti (DPČ) nebo na dohodu o provedení práce (DPP), platí pro vás v případě výpovědi trochu jiná pravidla. U brigádníků na DPP nebo na DPČ výpovědní lhůta začíná dnem podání žádosti o ukončení pracovního poměru a běží 15 dní. Samozřejmě je možné se stejně jako v případě hlavního pracovního poměru dohodnout na kratší nebo delší výpovědní době. Prakticky vše záleží vždy na domluvě mezi vámi a vaším zaměstnavatelem.
Čerpání dovolené ve výpovědní lhůtě je možné vždy pouze se souhlasem zaměstnavatele. Zákoník práce tuto možnost nezakazuje, ale ani nenařizuje. Pakliže máte splněny všechny své povinnosti a vaše nepřítomnost v zaměstnání nezpůsobí provozní či jiné komplikace, může vám zaměstnavatel dovolenou schválit.
Mnoho zaměstnanců si dobírá dovolenou poslední dny pracovního poměru, aby si odpočinuli před nástupem do nového zaměstnání. Je však potřeba počítat s tím, že dovolená se pracovníkovi poměrně zkrátí, jelikož si ve stávajícím zaměstnání neodpracuje celý kalendářní rok. V případě, že dovolenou dobírat nechce, nebo mu nebyla schválena, je zaměstnavatel povinen mu zbývající dny dovolené proplatit v rámci poslední výplaty.
Výpovědní lhůta a odstupné spolu zase až tak nesouvisí. Co má ale vliv na to, zda odstupné dostanete, či nikoliv, je způsob, jakým byl ukončen váš pracovní poměr. Odstupné dostáváte jen ve chvíli, kdy vám výpověď dal zaměstnavatel, ne pokud jste ji podali vy sami, a to ještě navíc jen v těchto případech:
Ve chvíli, kdy jste dostali výpověď kvůli jednomu z výše uvedených důvodů, má zaměstnavatel povinnost vyplatit vám odstupné, a to i za předpokladu, že je pracovní poměr ukončen dohodou. Výše odstupného se pak odvíjí od toho, jak dlouho trval váš pracovní poměr. Pokud to bylo méně než rok, dostanete jeden průměrný měsíční plat. V případě, že jste u daného podniku pracovali jeden až dva roky, budou vám vyplaceny dva průměrné měsíční platy, a pokud to bylo déle než dva roky, získáte tři průměrné měsíční platy.
Nedodržení výpovědní lhůty se zaměstnanci obvykle nevyplatí. Pokud jste například dostali nabídku jiné práce, kam musíte nastoupit bez prodlení, protože jinak o místo přijdete, a váš stávající zaměstnavatel vás nechce pustit na dohodu, není zrovna nejlepší nápad ignorovat výpovědní lhůtu a do práce už nepřijít. Pakliže byste tak učinili, hrozí vám následující problémy:
Nemocenská ve výpovědní lhůtě je ošetřena takzvanou ochrannou dobou. Ta má zajistit, že kvůli nemoci nepřijdete o příjem. Pracovní neschopnost ve výpovědní lhůtě vám tak zajistí náhradu mzdy i ve chvíli, kdy měl být pracovní poměr již ukončen. Podmínkou však je vystavení potvrzení o zdravotní neschopnosti lékařem (takzvané elektronické neschopenky). Po 15. dni pracovní neschopnosti vám pak náleží nemocenské dávky, takže v tuto chvíli může být výpovědní doba ukončena.
Minimální délka výpovědní lhůty je dle zákoníku práce dva měsíce. Může být však i delší podle toho, co je ujednáno v pracovní smlouvě. Délku této doby stanovuje vždy zaměstnavatel a zaměstnanec s ní souhlasí ve chvíli, kdy pracovní smlouvu podepíše. V případě ukončení pracovního poměru dohodou je možné domluvit se na jakékoliv délce této lhůty. K tomu je zapotřebí akorát souhlas obou zúčastněných stran.
V případě, že ve výpovědní lhůtě přestanete záměrně chodit do práce, aniž byste se tak domluvili se zaměstnavatelem, může po vás podnik, u kterého pracujete, vymáhat ušlý zisk a smluvní pokuty, které vznikly na základě toho, že nemohly být dokončeny objednané zakázky, protože chyběla pracovní síla. Stejně tak vám zaměstnavatel může poskytnout špatný posudek, který je potřeba pro žádost o podporu v nezaměstnanosti. A dále vám nemusí být proplaceny zbývající dny dovolené, na kterou jste měli nárok.
V případě, že vám lékař potvrdí pracovní neschopnost a vám má za několik dní končit výpovědní lhůta, vztahuje se na vás takzvaná ochranná doba. Ta má zajistit, že vám bude vyplácena náhrada mzdy v době trvání pracovní neschopnosti do chvíle, kdy vám stát začne vyplácet nemocenské dávky, nebo do ukončení nemoci lékařem, pokud nemoc trvá méně než 15 dní.
