Jasně si vzpomínám na svůj první den ve škole UNRWA v uprchlickém táboře v Gaze. Bylo mi pět let. Měl jsem pocit, že můj život skončil. Vzdálenost z pátého bloku uprchlického tábora Nusajrát do Nového tábora - který se nachází na území obce Nusajrát - byla dlouhá, vyčerpávající a děsivá. Musel jsem jít několik kilometrů pěšky, po velmi prašné cestě, která zašpinila můj nový, speciálně ušitý červený oblek a oranžové sandály. Na namáhavé cestě, která vedla přes citrusové sady a hromady písku, mě doprovázely stovky dětí, některé zkušenější a sebevědomější, jiné, stejně jako já, celou cestu do chlapecké základní školy UNRWA proplakaly, píše Ramzy Baroud.
