Věda o epigenetice naznačuje, že dalším generacím předáváme své trauma - ale také důvěru a soucit, píše neurovědkyně dr. Hannah Critchlow.Od
sekvencování lidského genomu v roce 2003 se genetika stala jedním z
klíčových rámců pro to, jak o sobě všichni přemýšlíme. Od starostí o
naše zdraví až po debaty o tom, jak mohou školy vyhovět žákům, kteří
nejsou neurotypičtí, saháme po myšlence, že geny přinášejí odpovědi na
intimní otázky týkající se výsledků a identity lidí.Nejnovější
výzkumy to potvrzují a ukazují, že složité vlastnosti, jako je
temperament, dlouhověkost, odolnost vůči duševním chorobám a dokonce i
ideologické sklony, jsou do jisté míry "pevně definované". Na těchto
vlastnostech samozřejmě záleží i na prostředí. Naše vzdělání a životní
zkušenosti se vzájemně ovlivňují s genetickými faktory a vytvářejí
fantasticky komplexní matrici vlivů.
Ale co když je otázka genetické dědičnosti ještě složitější?
Co kdyby stará polarizovaná debata o soupeřících vlivech přírody a
výchovy dostala v 21. století nový rozměr?
