Král chlebíčků. Jiří z Poděbrad buduje stamilionovou říši lahůdek
Místo žezla chlebíček, místo královského hermelínu bílý plášť. Jediný hermelín, který tady najdete, je totiž ten nakládaný. Čelákovickému království vládne Jiří Vlasák, který si po dvaceti letech v nápojářských korporátech odskočil na zkušenou do světa lahůdek. Voňavá říše mu ale uhranula natolik, že se začal ucházet o její trůn. Korunu v podobě síťky na vlasy převzal před pěti lety a během svého kralování ztrojnásobil tržby lahůdek Tržan na více než 160 milionů korun.
„Chcete nejdřív do tepla, nebo do zimy?“ ptá se podnikatel, zatímco zavírá dvoukřídlé dveře starého nákladního výtahu. Volíme teplo. Výtah se s rachocením rozjede a nás vzápětí pohltí sladká vůně, která dává tušit, že jsme právě dojeli do výrobny zákusků. Zručné cukrářky tady plní špičky, lepí střechy a namáčejí štafetky do polevy. „Všechno je to ruční výroba. Něco málo nám ale přece jen ulehčují stroje,“ říká majitel lahůdek a ukazuje nám ‚3D tiskárny‘ na korpusy věnečků, větrníků a košíčků.
Po teplu zákonitě přichází zima. A tak se přesouváme do dalšího patra, kde se vyrábějí chlebíčky, bagety či obložené housky.
„Připravujeme si i vlastní saláty, od bramborového přes vlašský až po camping,“ popisuje Vlasák a dodává, že v nabídce nechybějí ani řízky, bramboráky, smaženky nebo utopence. Doplňují ji ale také méně tradiční dobroty jako Vánoční chlebíček s bramborovým salátem, řízkem, citronem a okurkou nebo zákusek Arašídový tunel Blanka.
S názvy si tu hrají rádi a v minulosti tak například nabízeli Prezidentský pudink a ruské vejce přejmenovali na obložené.
„Ročně tudy projde více než 1300 tun surovin, což je zhruba jako 80 tramvají T3,“ ukazuje Vlasák směrem k velké bráně v přízemí. Lahůdkářství z nich ročně vyrobí přes pět milionů výrobků, které putují do více než 600 kaváren, cukráren, bufetů a jídelen primárně v Praze a středních Čechách. Jiří Vlasák ale má teď nový sen – posunout značku Tržan lahůdky blíže ke koncovému zákazníkovi.
Souvisí to i s tím, že je Vlasák původem „markeťák“, a budování značek se tak věnuje celý život. Studoval marketing v Liberci a během studia se shodou okolností seznámil se svým kamarádem a dalším matadorem nápojářského byznysu Janem Vokurkou, který dnes vyrábí sirupy Kitl a Vratislavskou kyselku. Do nápojového byznysu to zaválo i Jiřího Vlasáka, jehož první štace byla Poděbradka v jeho rodných Poděbradech.
„Jsem Jiří z Poděbrad,“ směje se Vlasák, který do Poděbradky nastoupil v polovině devadesátých let jako vedoucí marketingu. „V Česku to tehdy byla nová disciplína. Kategorie balených vod ale byla spontánně v růstu, takže se nám docela dařilo,“ vzpomíná podnikatel.
Po koupi Poděbradky Karlovarskými minerálními vodami měl na starosti export Mattoni, následně tři roky řídil pobočku Dobré vody v ukrajinském Zborově a po fúzi Poděbradky s výrobcem Dobré vody působil jako marketingový ředitel těchto značek.
V Poděbradce vydržel do roku 2010, kdy nastoupil jako marketingový ředitel Kofoly pro Česko a později také pro Slovensko. V rámci skupiny řídil taktéž výrobce energetických nápojů Pinelli a někdejší polskou dceřinku Hoop Polska. Jako člen představenstva byl zároveň zodpovědný za veškeré akvizice a rozvojovou strategii skupiny.
V roce 2020 se ale rozhodl po deseti letech v Kofole skončit. „Měl jsem zrovna ‚čistý stůl‘ a chtěl jsem zkusit něco na vlastní triko. A tak jsme se s Jannisem Samarasem obejmuli, plácli si a já vyrazil na novou cestu,“ líčí podnikatel. Původně si chtěl chvíli odpočinout. Odmítal tak všemožné nabídky, ale jednu přece jen přijal.
A tak jsme se s Jannisem Samarasem obejmuli, plácli si a já vyrazil na novou cestu.
Vlasákovi kamarádi z Poděbrad Tomáš Tržický a Daniel Müller vlastnili malou lahůdkárnu s třicetiletou tradicí. Její odběratelé ale měli během covidu zavřeno, a firmě tak nezadržitelně padal obrat i zisk. Požádali proto o pomoc Vlasáka, který tam nastoupil na brigádu jako krizový manažer. Došel přitom k závěru, že nejlepší by bylo firmu trochu opravit, zabalit do mašliček a najít kupce, který by ji začlenil do většího celku.
„Tehdejší obrat 60 milionů korun mi přišel strašně malý oproti tomu, na co jsem byl zvyklý. Ale jak jsem tu firmu čistil, vylepšoval a připravoval na prodej, tak se mi to začalo líbit. Už jsme měli i zájemce, ale nakonec jsem se rozhodl koupit ji sám,“ vypráví Vlasák. Nejdřív získal majoritu a loni na podzim odkoupil i zbylý podíl.
Vlasák teď z původně rodinné lahůdkárny dělá se svou partnerkou Alenou Hegnerovou znovu rodinnou společnost.
Když do firmy nastoupil, byl to malý podnik s pětatřiceti lidmi, kde všichni dělali všechno a nebylo potřeba řešit, kdo je za co zodpovědný. „S růstem firmy jsme si ale museli rozdělit jasně role a nastavit měřitelné procesy. Ne každému to samozřejmě vyhovovalo, takže s několika kolegy jsme se rozloučili. Ale zase přišli jiní, z nichž tady mnozí vyrostli do vedoucích rolí,“ líčí majitel firmy, která má dnes dvojnásobný počet pracovníků.
Hned na začátku řešil také, jak nahradit covidový výpadek stávajících odběratelů. Nově tak začal dodávat lahůdky například do maloobchodních sítí Jednota, Hruška nebo CBA. Po covidu se vrátili i původní odběratelé a jejich celkové množství se zdvojnásobilo z 300 na 600.
Firma proto začala investovat do výroby, aby mohla navýšit kapacity. „Nikdy jsme nebojovali cenou. Nejdůležitější tak bylo udržet i při růstu kvalitu. Zakládáme si na tom, že vše vyrábíme ručně, čerstvé a bez konzervantů a garantujeme spolehlivost dodávek každý den,“ popisuje Vlasák.
Postupně se mu tak podařilo postavit firmu znovu na nohy. „V Kofole jsem se naučil zlozvyk, že když něco nového začíná, musíme mířit na triple double – třikrát větší zisk a dvakrát větší tržby. A tady se to vůbec vymklo kontrole, protože z 60 milionů korun tržeb v roce 2020 se nám podařilo dostat na více než 160 milionů korun v loňském roce a EBITDA se posunula z původních necelých pěti milionů na částku přes dvacet milionů korun,“ líčí Vlasák.
Do karet mu nahrálo i to, že na podzim 2024 skončil jeden velký cukrářský konkurent. Na trhu tak vznikla díra v poptávce, kterou Tržan částečně zaplnil. Osmdesát procent tržeb firmy přitom tvoří triáda: chlebíčky, saláty a zákusky, které doplňuje teplá kuchyně a nakládané výrobky.
„Vyrábíme privátní značky pro Makro, což nám vyrovnává sezonní výkyvy. Lahůdky mívají propad v létě a v závěru roku, kdy nefungují kantýny a jídelny. Lidé ale naopak chodí do hospod a na vánoční večírky, kam Makro dodává naše nakládané sýry a utopence,“ přibližuje Vlasák.
Na lahůdkách se mu líbí, že každý den začíná jako nový nepopsaný list. Během 24 hodin firma převezme objednávky, vyrobí je a rozveze. A další den začíná úplně nanovo. „Můžeme velmi rychle dělat změny a inovovat. Nemusíme čekat na žádné nové díly do strojů. Stačí vymyslet recepturu, koupit suroviny a záhy můžeme expedovat novinky nebo sezonní limitky,“ pochvaluje si Vlasák.
Nejprodávanější je ale stejně klasika – ze zákusků špička, věneček a větrník, z chlebíčků šunkový a vajíčkový a ze salátů bramborový a camping. „Já sám miluji šunkovou rolku. To je pro mě etalon lahůdkářského řemesla. Moje nevýhoda je, že se rád seznamuji s výrobky a tím, že se celý život pohybuji v nápojářství a potravinářství, tak tloustnu při každém nástupu do nového zaměstnání,“ směje se Vlasák.
Aby se nenudil, tak si v roce 2024 a 2025 střihl ještě brigádu u svého bývalého zaměstnavatele. A načas nastoupil jako interim manažer do skupiny Pivovary Zubr, kterou Kofola čerstvě předtím koupila. „Když jsem na pár dní zmizel z lahůdek, tak si ode mě alespoň zaměstnanci na chvíli odpočinuli,“ říká Vlasák, který je otec tří synů a ve volném čase s kamarády pořádá v Poděbradech také hudební festival Loděbrady a pomáhá s organizací dalšího festivalu Kafíčkotheque.
Akvizice přitom plánuje i s Tržanem. „To je můj další zlozvyk z minulého života, že se snažím zrychlit organický růst akviziční činností. Takže se dívám po příležitostech na zvětšení distribuční kružnice a výrobních kapacit,“ říká majitel firmy. Zároveň plánuje otevřít kamenné prodejny, kde by mohl nabízet lahůdky pod vlastním brandem. Aktuálně hledá vhodné místo pro první prodejnu, ať už v Poděbradech, nebo Praze.
Tržan také prodává své výrobky přes Košík a nedávno tuto spolupráci rozšířil ze středních Čech na celé Česko. Zároveň chce stávající e-shop zaměřený na B2B klienty spustit i pro koncové zákazníky. V souvislosti s těmito plány na expanzi firma pořizuje nové balicí technologie, které jí umožní prodávat obrandované zboží.
„Moje vize od začátku byla mít nejlepší lahůdky široko daleko. To jsme vetkli i do mise firmy,“ líčí Vlasák, který si založil i mateřskou firmu Široko daleko. Jak moc daleko ho osud zavane, zatím netuší, ale s jistotou ví, že se nechce limitovat jen na jednu cestu. „Kombinací a variant, které můžeme zvolit, je nespočet. Rozhlížím se tak různými směry a uvidím, co mi budoucnost do té cesty přinese,“ říká Vlasák, zatímco píše svoji pohádku s otevřeným koncem.
The post Král chlebíčků. Jiří z Poděbrad buduje stamilionovou říši lahůdek appeared first on Forbes.