V euforii po Listopadu 1989 jsme se radovali ze zániku Úřadu pro tisk a informace, oficiálního vykonavatele dohledu „strany a státu“ nad veřejnými sdělovacími prostředky, a věřili jsme, že ani běžně rozšířená autocenzura nebude dusit svobodu slova a projevu. Jako v mnoha jiných záležitostech je ale nakonec „všechno jinak“.
