Vietnamské kávové „městečko“ otevřelo v Praze. Láká na unikátní kávu i brunch

Jackie Tran má v Praze už pět podniků včetně vyhlášeného Cafefinu a na Valentýna otevírá další. U Trana je vždy jasné, že nebude kopírovat, naopak chce ukázat zase něco nového. A Pleiku není výjimkou. Interiér domyšlený do detailu, který stejně jako u všech ostatních podniků vypadá skvěle na Instagramu, k tomu naprosto unikátní káva a jednoduché, přesto nápadité jídlo.

Pleiku je kávové městečko ve Vietnamu a zároveň název, který má Tran v kapse už devět let. „Pojmenovali jsme tak náš první blend v Cafefinu a věděl jsem, že ho chci použít na nějaký projekt, původně jsme ho zvažovali i pro Mazelab,“ připomíná další z podniků, kávovou „laboratoř“ v Dejvicích.

A právě k Mazelabu má mít nový podnik blízko: Tran v něm chtěl otevřít něco podobného, ale i s jídlem a galerií.

„Když jsem otevíral Cafefin, původní nápad byl na galerii mých fotek, což se ve finále nestalo. Teda ty fotky krajiny jsou tam pořád, ale nikdo si jich ani nevšimne,“ směje se dnes Tran, který se ke galerii v Pleiku vrací.

Najdete tady totiž fotky z jeho cest po kávových plantážích, odkud dováží kávu. Chce ukázat i to, jak vypadají zblízka. „Zvažoval jsem, že by tady byl Mazelab espresso bar, ale nakonec je tady toho víc a konečně mám kam dát svoje fotky,“ říká.

V dejvickém Mazelabu se soustředí jen na arabiku, soutěžní kávy a unikátní kávy z opravdu malých plantáží a konkrétních sklizní, tzv. lotů. Klidně si tam můžete dát i šálek za devět tisíc, pokud bude zrovna na menu. To, co dělá Pleiku jiným, je široký výběr kávy, ne nutně soutěžní, ale i dostupnější a neméně unikátní. Takové, která nebude ani v Mazelabu.

Z prvního menu ochutnáte malajskou kávu Liberica nebo jihoafrickou Racemosu. Tu podle Trana nenajdete nikde jinde v Evropě a těžko ji budete hledat i na jiných kontinentech.

„Je to velká vzácnost. Přišli jsme k ní úplně náhodou přes kamaráda, který má kamaráda a ten je sousedem paní, co má Racemosu na zahradě. A Liberica je teď hodně populární v Asii,“ vysvětluje. Obrovské rozdíly mezi kávami poznáte hlavně tehdy, pokud je budete mít vedle sebe.

Já vyzkoušela kolumbijskou naturální Geishu, Libericu i Racemosu a už podle vůně bylo jasné, jak jiná každá bude. Odlišnosti budete vnímat ještě mnohem víc, když káva zchladne, Racemosa je květinová a může připomínat čaj, Liberica zase hodně tropická a v Geishi ucítíte meruňky a zralé bobulové ovoce.

A přesně o tomhle poznávání a zkoušení Pleiku má být, ale nutně nemusí. Skvěle připravené espresso, mléčné nápoje z něj nebo matchu na menu zařadili taky.

Menu budou pravidelně obměňovat, třeba zmíněné Racemosy mají jen šest kilogramů. Jakmile se doprodá, vymění ji. Asi do dvou týdnů přibude i menu káv z mrazáku. Tam totiž mnohem déle vydrží na vrcholu kvality a je to způsob, jak ochutnat další kávy z nano- a mikrolotů.

Jídlo má v Pleiku stejně jako ve všech ostatních Tranových podnicích na starosti jeho manželka Thu. Celý den si můžete objednat třeba omeletu s bazalkou a mozzarellou, míchaná vajíčka, granolu, ale také kaši s černým sezamem nebo batátové nudle s houbami.

Součástí Pleiku je obchod s kávou a kávovým příslušenstvím, kde se dozvíte i víc o tom, jak vypadá půda v zemích, odkud kávu vozí, nebo si přivoníte ke kávě jako k parfému. Tady to není jenom o tom vybrat si podle popisu na krabičce, tady chtějí, abyste pochopili mnohem víc.

Stejně jako téměř všechny svoje podniky si i tento Tran navrhoval sám. Ne proto, aby ušetřil, ale proto, že jim chce vtisknout svůj rukopis. Tím hlavním je v Pleiku bar.

„Design mě baví a bar je pro mě v kavárně tím nejdůležitějším. Chtěl jsem, aby byl podobný tomu v Mazelabu, ale nebyl úplně stejný, proto má ze strany kámen a vepředu i vzadu je mřížka, která připomíná vzor dejvického baru,“ popisuje k interiérovému prvku, který má ještě jedno velké specifikum.

Je částečně vyrobený z jedné z nejlepších káv, z Geishy. „Chtěl jsem původně použít materiál podobný papíru, který jsem viděl v Japonsku, ale u nás se nedá sehnat. Zrovna v tu dobu jsme vyvíjeli náš Solo dripper terra, který v materiálu obsahuje kávu, tak jsem si řekl: Proč neudělat něco podobného?“ vysvětluje s tím, že asi šest měsíců zkoumali, jak se káva chová, a hledali způsob, jak materiál vyrobit, aby působil 3D a zároveň přirozeně.

Na tyto desky, které najdete nejen na baru, ale i v dalších prostorách interiéru, používali promytou Geishu od Wilforda Lamastuse. Ten patří mezi panamskou špičku kávových producentů a sám se na bar přijel podívat. Zároveň byl prvním, kdo na něm připravil kávu.

Pleiku je v Libni trochu stranou, ale nad lokalitou a její vhodností Tran nikdy nepřemýšlí. Stejně tak ani nedělá detailní byznys plány. I tak se jeho podnikům daří.

„Musí se mi líbit prostor, a jestli je, nebo není v centru, neřeším. Investice do Pleiku byla kolem pěti milionů. To, co musí být drahé, do toho investujeme, ale nevybíráme nejdražší věci. Chceme, aby to bylo funkční a vypadalo dobře,“ popisuje místo kousek od Libeňského zámku, které mu dovoluje zase dělat věci jinak, zkoušet a hrát si. Přesně, jak je mu vlastní.

The post Vietnamské kávové „městečko“ otevřelo v Praze. Láká na unikátní kávu i brunch appeared first on Forbes.