Americký politický establishment se v roce 1949, tedy krátce po vytyčení globálních priorit Bílého domu, musel vypořádat s velkou geopolitickou ranou, jež vešla do dějin pod názvem “ztráta Číny” (95). K této události došlo poté, co čínští komunisté v krvavé občanské válce porazili Američany podporované nacionalisty z Kuomintangu. Ve vysokých amerických kruzích se následně rozhořela debata o tom, kdo je za tuto ztrátu zodpovědný, přičemž ožehavé téma obratně využil nechvalně proslulý senátor Joseph McCarthy, který se svými spojenci začal nahánět obětní beránky zodpovědné za tuto pohromu (96). Je však nadmíru pozoruhodné, že si američtí politikové a ideologové osvojili tuto paternalistickou terminologii ve spojitosti se zemí, která Spojeným státům nikdy nepatřila. Ona široce diskutovaná “ztráta Číny” nicméně představovala principiální oslabení americké hegemonie na asijském kontinentu. A proto bylo záhodno obdobným karambolům předcházet všemi možnými prostředky, a to nejen na asijském kontinentu, ale i v západní Evropě.
