Živá voda. Tak zní v gaelštině doslovný překlad slova whisky – a ve 21. století už platí, že na tento pramen života zdaleka nedohlížejí jen muži. Rachel Barrie totiž ve skotské destilérce Glenglassaugh došla až do pozice master blenderky a jako první Skotka má své místo v Síni slávy whisky.
Vůně má sílu, kterou nelze změřit, ale tím spíš ji nelze ignorovat. Zvlášť ne vůně, které doprovázejí dětství.
„Vyrůstala jsem na venkově v Aberdeenshire,“ vzpomíná Rachel Barrie na mládí v rodném Skotsku. „To, že mě obklopovalo tolik destilerií, na mě rozhodně mělo obrovský vliv. Na určitá aromata nikdy nezapomenete.“
Rodáci z Valašska takto mohou mít s úvodními roky života spojenou vůni slivovice, autor tohoto textu mezi ně ostatně patří. U Rachel Barrie šlo též o tekutinu. O zmíněnou živou vodu, o whisky.
„Ze zájmu se stalo hobby, jezdila jsem po palírnách, ochutnávala. Můj táta si whisky rád vychutnával a sbíral, babička ji používala při vaření, to oni mi jako první ukázali zázraky tohoto světa. A nakonec je z toho moje práce,“ vypráví pro Forbes Life.
Běda mužům, kterým žena vládne? Naopak. Sláva mužům, jejichž whisky žena vládne!
Rachel je důkazem, působí jako master blenderka značky Glenglassaugh a za své znalosti whisky by si mohla pokrýt poličku trofejemi a oceněními. V tomto ohledu hraje Ligu mistrů, a i proto má své místo v Síni slávy whisky.
Pojí se s tím takový objem ochutnaného alkoholu, o němž by se v češtině jadrně řeklo, že byste ho nejen nevypili, ale spíš ani nepřeplavali.
„Za posledních třicet let jsem ochutnala 150 tisíc skleniček, kolem sta vzorků za den,“ líčí a obratem těm, kdo nejsou s průběhem odborných degustací seznámeni, objasňuje jejich praktický průběh – vzorky samozřejmě jen pohladí jazykem a pak vyplivuje.
Kudy k takové pozici, která bývala historicky vyhrazena výhradně mužům?
„Jako malá jsem chtěla být baletka nebo pianistka,“ vzpomíná Rachel. „S první prací v první destilerii je to podobné, jako když máte první dítě. Co se s ním naučíte, to můžete využít u druhého, u třetího… tak jsem nakonec vyšplhala po žebříku až nahoru,“ vzpomíná na rok 2003, kdy se stala oficiálně master blenderkou.
Jedenadvacet let, to je v tempu současné doby málem jako století. Tolik se toho změnilo. Včetně postavení žen ve světě whisky.
„Teď v tomto ohledu vládnou skvělé časy,“ říká Rachel a jako důkaz předkládá, že ve funkci Assistant Blender vedle ní působí jiná žena, Kirsten Ainslie. „A v oboru s námi pracuje postupem doby čím dál víc žen, na což je fantastický pohled. Historicky vzato nám chyběla větší pestrost, nejen v samotné výrobě, i v marketingu nebo ve vedoucích pozicích. Což se mění,“ těší ji.
A má to svoji vnitřní logiku, pokud whisky rozumíte tak dobře jako ona: „Bavíme se o nejrůznorodějším a nejkomplexnějším nápoji ze všech, proto je důležité, ale by to náš obor odrážel.“
Kdo se vyzná, najde v doušku těch nejlepších whisky skutečně celý chuťový vesmír. Co do něj může přidat mužská – a co naopak ženská ruka?
„Každý z nás umí něco jinak a je v něčem jedinečný. Tak můžeme přispět, aby se whisky dál vyvíjela,“ soudí. „A abychom na této cestě mohli nadále růst i my samotní. Za mě nejde o to, jestli je někdo lepší, nebo horší, protože je žena, nebo muž. Jde o vaši oddanost, vášeň a odhodlání k tomu dělat věci tak dobře, jak to jen jde. Nejlépe. To nás master blendery spojuje.“
Nejlepší whisky není určená k bezhlavému upíjení, má se vychutnávat, je záhodno nad ní přemýšlet, hledat další rozměry chutí. Pořád je kam se posouvat. A to se podle Rachel týká i těch, kdo dohlížejí na zrod zlatavé tekutiny.
„Každý den se naučím něco nového!“ neváhá. „Neustále se na něco ptám, spolupracuji s lidmi z celého světa, spolu objevujeme nové možnosti. Je mi potěšením na tom všem pracovat. I whisky ostatně postupem let chutná lépe a lépe.“
Pro Skotsko – stejně jako pro další země Britských ostrovů – navíc jde o otázku cti. O kulturní dědictví.
„Whisky je doslova náš dar světu, zdroj naší identity, vášně, hrdosti,“ říká. „Každý přitom v procesu hraje svoji důležitou roli, od pěstitelů ječmene až po ty, kdo whisky lahvují. Já osobně považuji za čest, že můžu být součástí skotského whisky průmyslu. Být strážkyní kvality, to pořád beru s velkou pokorou.“
Že vášně ke svému povolání má dostatek, nejlépe vystihuje popis toho, čím se pro ni v nabité konkurenci světa whisky odlišuje právě ta od Glenglassaugh.
„Jde o vlivy, které působí na pobřeží zátoky Sandend Bay a starých přístavních měst v okolí. V tom je naše Single Malt whisky zcela jedinečná. Narážející vlny, sladká vůně hlodáše ve vzduchu,“ popisuje básnicky žlutě kvetoucí skotskou rostlinu. „To vše se dohromady smísí v tom nejsvůdnějším elixíru.“
Tohle přece není žádná etiketa, to je báseň! A Rachel v ní pokračuje, když mluví o síle moře či o tom, že místní sladkovodní voda je až pětkrát bohatší na minerály než obvykle.
Whisky je umění. Ale whisky je také věda, vždyť současná master blenderka započala svoji odbornou kariéru ve Scotch Whisky Institute. Název netřeba překládat – pro Skotsko je whisky tak podstatná, že mít vlastní whisky institut je stejně samozřejmé, jako že ráno vyjde slunce.
„Začala jsem tam pod legendami oboru, dr. Jim Swan měl na můj život a kariéru neutuchající vliv,“ vyzdvihuje jednoho ze svých mentorů.
„Byla to cesta učení se i objevování, výzkumu, zkoumání lidských chutí, měření kvality, detailní analýzy, kritického myšlení. Když si vzpomenu, jak Jim říkal ‚The nose knows‘ (Nos má jasno), hned se mi vybaví jeho logická a analytická mysl, s níž se ale pojila také silná intuice a chápaní smyslů. Tohle jsou vlastnosti opravdu skvělého master blendera,“ dodává.
Případně master blenderky – i s vědomím toho, že učení nikdy neskončí.
„Jsme vědci i umělci,“ zopakuje. „Musíte rozumět vůním a chutím, musíte být perfekcionista, udržovat si zvědavost a vášeň, být odvážní i kreativní.“
Už proto, jaké jsou v oboru trendy. Méně alkoholu, například v drincích, případně dokonce žádný alkohol, tak to nastupující generace často mají.
Jsme vědci i umělci.
„Náš obor se bude vyvíjet dál, jsem si tím jistá. Jisté nicméně je i to, že díky svému dědictví, kultuře a příběhům skotská whisky zkoušku časem ustojí,“ neváhá. „Mladší generace má tendenci pít méně alkoholu, ale je tady i další trend – pít lépe. To může být pro whisky příležitost. Přímo to souvisí s tím, za čím si mnohé skotské značky whisky odjakživa stojí: Že kvalita je víc než kvantita.“
A že „živá voda“ k životu v těchto koutech světa patří, jak to zná ze svého dětství i Rachel.
„Trendy přicházejí a mizejí, pro nás to znamená, že se musíme víc zaměřit na vzdělávání a na vyprávění příběhů,“ nabízí recept k tomu, abychom se o whisky mohli bavit i v příštích desetiletích, ideálně staletích.
„Musíme lépe propojit naše zákazníky s tím, jaká vášeň a mistrovství stojí za výrobou whisky. Skotská není jen nápoj, je to cesta skrz krajinu, dějiny a kulturu Skotska. Cesta, kterou nedokáže tak dobře zprostředkovat žádný jiný nápoj.“
