Hra na oliheň se stala nejsledovanějším seriálem Netflixu vůbec, a tak streamovací stanice začala dělat to, co obvykle. Vznikla hra, reality show a pochopitelně i pokračování. Dokázalo laťku udržet?
Bylo to zjevení. Brutální, audiovizuálně nápadité, návykové. Ne snad, že by premisa korejské Hry na oliheň byla bůhvíjak originální – soutěž, kde se bojuje o holý život, známe v různých variacích třeba z Battle Royale nebo Hunger Games –, ale když se první řada před třemi lety zjevila na mainstreamovém Netflixu, působila tam jako úkaz.
Úkaz, který diváky nadchl, však první série Hry na oliheň je doteď nejsledovanějším pořadem Netflixu vůbec, diváci si ho pouštěli už přes 2,2 miliardy hodin. A tak si jeho pokračování nechal streamovací gigant letos na závěr roku, kdy tradičně vypouští největší trháky.
Je zbytečné si pokládat otázku, zdali pokračování vzniknout muselo; ta by byla řečnická, jelikož čísla v případě streamingových stanic vládnou všemu. Legitimní je ale dotaz, zdali takové pokračování může uspět, nadchnout podobně jako originál, nebo ho dokonce překonat.
A tady už je odpověď složitější. Hlavní hrdina Song Ki-Hun (hraje ho I Čong-dže známý také třeba z Akolytky) se v druhé řadě vrací do nebezpečné hry, tentokrát ne proto, aby se jako další účastníci zbavil dluhů, ale aby dopadl ty, kteří s lidskými životy v rámci hry tak lehkovážně nakládají.
Opakuje se tak známý postup, kdy se v první řadě/díle nastolí nějaký nepřítel a záhada jej obepínající, aby se v pokračování všem padouchům šlo na stopu a všechny otazníky se vysvětlily. Stačí vzpomenout třeba na seriál Útěk z vězení, nebo koneckonců zmiňované Hunger Games.
Pomineme-li skutečnost, že touha tvůrců zaplňovat všechna bílá místa a vysvětlovat každou drobnou záhadu nemusí být úplně šťastná, neboť kouzlo někdy spočívá v nevyřčeném, tak je třeba si říct, jak to (ne)funguje v případě Hry na oliheň.
Část jejího úspěchu totiž spočívala i v momentu překvapení, který se s jeho první řadou nesl. Jistě, hlavní premisa úplně originální nebyla, ale zpracování rozhodně ano. Pastelové barvy, využití videoherní estetiky, specifická móda, která přesáhla i za hranice televize… Tím vším Hra na oliheň zaujala rovněž ty, které už díla postavená na principu battle royale omrzela.
No a teď je tu druhá řada, která funguje na podobných základech, ovšem moment překvapení jí chybí. Zase se vydáme na tajemný ostrov plný maskovaných strážců v červených overalech, zase se hrají dětské hry, v nichž se bojuje o holý život…
Ano, operuje se s trochu jinými kartami: Ki-Hun už není vyjukaný zelenáč, ale ostřílený mazák, který ostatní táhne a radí jim. Potká i jiné spoluhráče včetně extravagantního rapera Thanose, kteří dávají soutěžím trochu jinou dynamiku.
Ale ve finále se řeší zase podobné otázky: jak moc jsou lidé ochotní riskovat, aby se dostali z dluhů? Jakou váhu má lidský život a jakou moc vábení miliard korejských wonů? Stejné motivy se tady opakují dokola, někdy v až příliš natahované hodinové stopáži jednotlivých dílů. Nemuselo by to tak vadit, kdyby stejná dilemata nepatřila ke klíčovým zápletkám už v první řadě.
Jenže pak jsou tu ještě hry. Soutěže, kde jde opravdu o všechno, jelikož jedna chyba, pár promrhaných sekund, vás může stát život. Napětí, které hráči cítí, se daří dokonale přenést i na diváka a každá sekunda opravdu je strhující.
Souboje o přežití jsou jediná disciplína, kde lze jistou míru repetitivnosti tvůrcům odpustit, jelikož každá situace je unikátní, každá skupina hráčů řeší problémy jinak. Sázky jsou v tomhle případě tak vysoko, že stejně neodtrhnete oči.
V tomhle je zkrátka originál, potažmo celý žánr battle royale vděčný. Hra na oliheň zejména díky tomu i napodruhé funguje, jelikož hry svojí zajímavostí okolní „omáčku“ o řád převyšují.
A to samé platí i o poslední epizodě, která se konečně odváží obrátit předpoklady trochu naruby a nabídne navrch špičkovou akci. Zároveň ale skončí v nejlepším a ukáže tak, že chystaná třetí série bude spíše druhou polovinou této aktuální, tak jak to Netflix dělá v poslední době rád. Během sedmi dílů jsem si tím nebyl pokaždé jistý, ale nakonec na ni budu čekat s napětím.
