Štědrej večer nastal, respektive už za několik hodin nastane. Ke štědrovečerním večeřím usedne také redakce Forbesu – někdo ke kaprovi, jiní k řízkům, ale všichni s přáním veselých Vánoc a šťastného nového roku i vám, našim čtenářům.
Než se pustíte do jídla, připomeňte si s námi bohatou historii rybníkářství a chovu kaprů na českém území:
Ve starších prvohorách (tedy před 570 až 250 miliony let) bylo území dnešního Česka zcela zaplaveno mořem. Rozvíjeli se tu trilobiti, mlži a další. V období devonu se země pomalu stávala souší, kde rostly kapradiny, přesličky a plavuně.
V nejmladší fázi pozdní doby ledové s postupným oteplováním a zvlhčováním klimatu asi devět tisíc let před naším letopočtem začalo zejména v oblasti dnešních jižních Čech s rostoucími srážkami přibývat močálů, bažin a jezer, jejichž zbytky tvořily souvislou rašelinnou vrstvu.
Dodnes je to vidět například v oblasti rašeliniště Červené blato v Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko, kde vrstva rašeliny dosahuje v některých místech hloubky až osmi metrů.
Oblasti rašelinišť a močálů začínají zajímat starou českou šlechtu, která se jejich vysušováním snaží zúrodňovat nehostinnou krajinu. Na českém území sahá tradice rybníkářství až do počátku 12. století: v roce 1115 byl založen nejstarší rybník na území Čech na základě zakládací listiny kladrubského kláštera, v oblasti Třeboňské pánve se začaly zakládat rybníky za vlády Jana Lucemburského, a především jeho syna Karla IV.
Ten se snažil českou krajinu kultivovat nejen pěstováním vína, ale i podporou rybníkářství. Právě za vlády „Otce vlasti“ vznikl nejstarší jihočeský rybník Dvořiště.
V Čechách rybníkářství podporuje rod Vítkovců, později Rožmberků a následně Schwarzenbergů. Jestliže v době husitství dochází zejména vinou ekonomického úpadku země k útlumu, největší rozmach prožívá rybníkářství ve druhé polovině 15. století, po objevení takzvané třístupňové metody chovu ryb.
Rybníky byly zakládány téměř na všech příhodných místech a systematickým vysušováním bažin začínají vznikat důmyslné rybniční soustavy.
Josef Štěpánek Netolický pod patronací mocných Rožmberků zakládá nejen rybníky Horusický, Opatovický, Velký Tisý nebo Kaňov, ale buduje i Zlatou stoku, moderní, 45 kilometrů dlouhý systém okysličující a napájející celou soustavu rybníků čerstvou vodou, který funguje až do dnešních dnů.
Mladá aristokratka Eva z Rožmberka padá z koně a zachrání ji mladík, z něhož se vyklube Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan. Eva z Rožmberka z vděčnosti Krčína představí svému bratrovi, mocnému vladaři Vilémovi z Rožmberka.
Talentovaný Krčín je brzy jmenován purkrabím v Českém Krumlově a později regentem, který se podílí na rozvoji celé jihočeské rybníkářské soustavy.
Vybudoval i řadu nových rybníků, mimo jiné dnešní rybník Svět a dále vůbec největší český rybník Rožmberk s plochou 4,89 kilometru čtverečního a šestimetrovou hloubkou.
Po staletí vzkvétající české rybníkářství zažívá krizi. Nový císař Josef II., syn Marie Terezie, v rámci svých takzvaných josefínských reforem zvýhodňuje ceny pšenice oproti jiným komoditám. Výsledkem je situace, kdy je značná plocha rybníků zavážena a vysoušena, aby umožnila pěstování obilí.
Hospodaření po roce 1948, znárodnění a komunismus zasáhly i do života třeboňské rybniční soustavy. Do Zlaté stoky, zásobující celou soustavu čistou vodou, začaly proudit splašky vypouštěné z vepřína Gigant u Třeboně s chovem 35 tisíc prasat.
Zdroji odpadu byly také sídlištní kanalizace, průmyslové závody, septiky i odpad z místních sodovkáren. Zlatá stoka měla najednou charakter odpadního kanálu bez života.
Po sametové revoluci české rybníkářství opět prožívá konjunkturu a dynamický rozvoj. V Česku se nachází přes 21 tisíc rybníků. Zlatá stoka je od roku 2002 národní technickou památkou.
Největším producentem sladkovodních ryb v České republice i v Evropě je Rybářství Třeboň s patnáctiprocentním podílem na celkové produkci ryb a ročním obratem okolo 150 milionů korun.
Roční produkce ryb tu činí přibližně 3200 tun, společnost hospodaří na 440 rybnících.
Z kterého rybníka asi připlula ryba na vašem vánočním stole?
