Během covidu převzala skomírající dílnu na výrobu kožených rukavic. Teď Petra Kesnerová buduje manufakturu Bohemia Gloves, která jako jedna z posledních ctí 160 let staré řemeslo. Za rok zvládnou ušít devět tisíc párů rukavic.
„Můj cíl není nic menšího než vrátit české rukavičkářské řemeslo na výsluní, kam patří,“ říká Petra Kesnerová uprostřed své dílny vonící po kůži v Dobříši. Stroje tiše cvakají a já tiše sleduji lehkost, s níž na pracovním stole jeden ze zaměstnanců natahuje a stříhá pláty jemné tmavozelené kůže a o kus dál jeho kolegyně zručně obšívá prsty budoucí rukavičky.
Právě z lásky k jemné kůži a technologii výroby s převahou ruční práce se Petra Kesnerová, majitelka firmy Bohemia Gloves, pustila do riskantního kroku, když s malým synem převzala odpovědnost za dílnu na samém kraji Dobříše. Zrovna toto město a jeho okolí bylo šikovností šiček a střihačů vyhlášené, nejprve díky domácím dílnám, později i díky obřím Rukavičkářským závodům, a v době největší slávy odsud odjížděly vlaky s miliony párů rukavic do mnoha zemí.
Jenže v 90. letech minulého století přišla krize jako v mnoha oborech a tradiční řemeslo přestalo být atraktivní pro zákazníky i podnikatele. Dílny se postupně zmenšovaly, obchodníci se orientovali na nákup ze zahraničí i kvůli výrazně nižším nákladům na výrobu.
Petra Kesnerová vystudovala marketingovou komunikaci a v kožedělném průmyslu se profesionálně pohybuje už sedmnáct let. Začínala ve společnosti svého tchána. „Právě on mi ukázal svět kůže a naučil mě rozumět řemeslu a cenit si kvalitní zpracování,“ říká Petra Kesnerová.
Když se pak v covidovém roce 2020 naskytla příležitost koupit dílnu přímo v Dobříši, nerozhodovala se dlouho. Společně s kolegou Michalem Pejzlem se dohodli, že stroje koupí, udrží stávající zaměstnance a produkci rozjedou znovu.
„Jenže to bylo během covidu, přicházely jeho další a další vlny, obchodní svět se zastavil. Nebyly veletrhy ani jiné odborné akce. I přesto jsme poměrně brzo znovu prodávali, a to hlavně díky tomu, že se nám neuvěřitelně rychle podařilo spustit e-shop, ten nám hodně pomohl,“ vypráví Petra Kesnerová. „Museli jsme se naučit plánovat výrobu, hlídat náklady, materiál nám nesměl chybět.“
O rok později otevřeli v Praze kamennou prodejnu. „Ta je pro nás taky nesmírně důležitá. Rukavice si tam mnoho lidí přichází vyzkoušet, osahat kvalitu kůže. A teď po čtyřech letech už můžu říct, že máme velkou základnu vracejících se zákazníků.“
Jeden pár rukavic projde hned několikero rukama v dílně. Větší zakázka zaměstná výrobu na dva až tři měsíce intenzivní práce. Bohemia Gloves neprodává jen pod svou značkou, ale spolupracují jako dodavatelé s dalšími firmami z oděvní branže. „Těšila nás například nedávná kooperace s designérem Borisem Králem,“ doplňuje Petra Kesnerová. Rukavice mají odbyt také na Slovensku, v Polsku nebo v Německu.
Prémiové kůže dovážejí hned od počátku podnikání z Itálie. Spolupracují s rodinnou koželužnou v Neapoli, která si zakládá na etickém postupu činění kůží. Šijí z jehnětiny, luxusní vepřovice pekari nebo jelenice.
„I my jsme se museli přizpůsobit přáním zákazníků. Některé tradiční střihy jsme zúžili, lidé dřív nosili rukavice delší a širší, a celkově chceme být v designu aktuální. Proto jsme například vytvořili modely pro řidiče skútrů nebo tzv. bushcraft modely pro práci venku,“ vysvětluje majitelka.
„Co ale měnit nechceme, je důraz na kvalitu a ruční práci. Myslím, že bychom měli lidem vysvětlovat, jak kvalitní řemeslo poznat, aby věděli, za co své peníze dávají. Rukavice pod devět stovek nikdy z kvalitního materiálu nebudou.“
Nejdříve vyprodané jsou u nich právě kousky z luxusních, tedy i nejdražších kůží, řada zákazníků si také nechává šít rukavice na míru. Letos si firma sáhne na desetimilionový obrat.
Co ale trápí celý rukavičkářský obor, jsou stárnoucí odborníci, které nemá kdo nahradit. „Za pár let nebude mít rukavice kdo šít, lidé, kteří dokonale umějí řemeslo, stárnou, učební obor dávno zanikl a mladí rukavičkáři nejsou,“ připomíná Petra Kesnerová s tím, že za svůj hlavní podnikatelský úkol považuje vrátit české výrobě místo na výsluní. „A i kdyby jednou skutečně skončila, tak skončí se slávou,“ uzavírá.
