Jen těžko v Česku hledat návrháře, který měl letos takovou publicitu jako Jan Černý a jeho značka Jan Société. Se svou olympijskou kolekcí se dostal do nejužších výběrů světových magazínů a stal se na dlouhou dobu tématem debat nejen odborníků, ale i široké veřejnosti. Jak s fungováním české značky zahýbe světová pozornost? A kam se brand za další rok posunul?
„Kolekce může obletět médii a moje značka se může více otevřít světu. A může se samozřejmě stát i to, že se mi ozve nějaká světová značka nebo konglomerát. Zkrátka scénáře jsou na škále od nic po všechno,“ prohlásil v červenci tohoto roku módní designér Jan Černý.
Tehdy představil svou nástupovou kolekci pro Český olympijský tým. A zatímco u Čechů vzbudila rozporuplné emoce, ve světě platil Jan Černý za hvězdu. Pro ilustraci: Vedle mongolských a haitských uniforem ho magazín Time zařadil mezi nejpovedenější nástupové řady letošních letních olympijských her.
I v zimě na sebe designér Jan Černý, někdejší člen výběru 30 pod 30, a jeho značka Jan Société upozornili: Tentokrát velkou přehlídkou, na níž návrhář se svým týmem představil modely inspirované kultovním snímkem Pelíšky. Nechyběl top s nápisem „*rcat“ nebo svrchník z plastových lžiček.
Nevím, jestli vám můžu říct konkrétní číslo, ale cena se už pohybuje v řádech nižších milionů korun. Třetinu až polovinu stojí samotná kolekce, tedy oblečení, šití, materiály, výplaty pro všechny, kdo se na její tvorbě podílejí, a druhou polovinu pak samotný event a jeho produkce.
Pořád platí, že většina peněz plyne od sponzorů. Ale je pravda, že jsme měli letos úspěšný rok – nejen díky olympijské kolekci –, a tak jsem byl i já sám za firmu schopen investovat do přehlídky více peněz.
Myslím, že ne. Česko je pořád velmi malý trh a takové show by bez sponzorů dělat nešly. Pokud bychom se dostali za hranice a měli více zákazníků, tedy větší prodeje, možná by to šlo vše dělat jen skrze výdělky značky.
Myslím, že to má tři roviny. Zaprvé jsme se vcelku logicky stali mezi lidmi známějšími, a tak naše věci poznává daleko více lidí. Jeden příklad za všechny: Už dlouhá léta se přátelím s jedním z mých učitelů ze střední, který dlouho nosí moje věci. A až po olympiádě začali jeho studenti poznávat, kdo stojí za těmi cedulkami, které mu visí za krkem.
Olympijská kolekce má pro nás i symbolickou rovinu. Nikdo nám ji už neodpáře. Těžko říct, jak moc se kolekce stane kultovní nebo ikonickou, ale fakt, že jsme na tom nechali, co jsme mohli, už nám prostě nikdo nevezme.
A třetí rovina je samozřejmě byznysová stránka věci. To, že jsme se dostali k novému publiku, znamená, že máme i vyšší prodeje. A nejen prodeje, dostáváme také zajímavé nabídky od dalších organizací. Olympijská kolekce byla také zajímavým momentem pro naše stávající partnery a myslím, že i díky tomu mohla být naše Jan Show 12 nejdražší a největší vůbec.
Olympijská kolekce má pro nás i symbolickou rovinu. Nikdo nám ji už neodpáře.
V číslech na Instagramu si příliš nelibuji, tak doufám, že vám nebudu říkat nesmysly. Myslím ale, že na začátku tohoto roku jsme měli 20 až 25 tisíc followerů a teď máme něco kolem 37 tisíc sledujících. Nárůst je to tedy o více než třetinu, což je skvělé.
Navíc mám pocit, že se nám povedlo oslovit relevantní skupinu, jež se o módu a design opravdu zajímá, a ne jen škarohlídy, kteří by mě sledovali jen proto, aby viděli, zda nedělám další – podle nich – průšvih.
Přiznám se, že takto jsem nad tím nepřemýšlel. Vnitřně a osobně to celé beru jako jeden velký úspěch, kterému samozřejmě pomohly i pomyslné štemply od nejrůznějších světových médií.
Částečně ano. Ne jako z hollywoodského filmu, že vám hned další den zavolá pět concept storů s tím, že vás chtějí prodávat, nebo celebrit, že vás touží nosit. Ale máme teď rozhodně výhodnější vyjednávací pozici. Díky Paříži se nám vůbec poprvé povedlo na naši show dostat hned pět zahraničních hostů.
Byli mezi nimi redaktoři z magazínu Numéro Netherlands, nákupčí kultovního koncept storu Voo Store z Berlína či influenceři, kteří obrážejí přehlídky typu Dior nebo Chanel. Věřím, že díky takovým lidem se postupně můžeme dostávat i za hranice.
Po concept storech netoužím primárně, ale věřím, že je to další ze způsobů, jak se zákazníci mohou se značkou seznámit. V tom vidím smysl. Velkou pozornost bych však stále rád upínal k e-shopu, k mé e-commerce platformě. V ní vidím největší budoucnost. Funguje nezávisle na státech a může být celosvětová.
Dlouho jsem si myslel, že nějaký módní návrhář z Česka nikoho zajímat nebude. Přece jen tu vycházíte z kulturních a historických specifik své země, což málokdo za hranicemi může chápat. Po letošní show, kde jsem pracoval s motivy z filmu Pelíšky, mi ale došlo, že víc než samotné téma či místní speciality je prostě nejdůležitější to, že věci musí být skvělé a vizuálně silné.
A pak je jedno, komu to prezentujete nebo jestli tématu rozumí. Zkrátka – i Pelíšky mohou být pochopitelné a konkurenceschopné někde jinde, když koncept jako celek dává smysl.
Východ i Západ, ale upřímně vidím možnost také v Asii. K té poslední destinaci nemůžu prozradit víc, i když věřím, že už se brzy rozjednaná spolupráce odtajní.
Nejvíc pořád funguje e-shop, konkrétně trička a prestižky. Druhá je zakázková tvorba, děláme například krásné obleky na míru z kvalitní italské vlny. Jenže tuhle část chodu ateliéru nejde příliš škálovat, proto je primární e-shop. Stále na něm pracujeme, aby byl lepší. Dokonce teď se chystáme, že na něj naskladníme i položky z poslední show, což jsme minulé roky příliš nedělali.
Byla to vlastně velká náhoda. Jednou mě pozvali na večeři a já jsem zmínil – protože hotely a wellness obecně miluji –, že kdyby chtěli navázat nějakou dlouhodobější spolupráci, jsem více než otevřený. A tak mě přizvali k tvorbě zimní lounge. Nechal jsem pro ni v české tkalcovně vyrobit speciální deky a povlaky na polštáře, pomohl s výběrem nabízených drinků.
Konkrétně s Mandarinem jsem se rozhodně nespojil kvůli penězům. Tady jde opravdu o to, že to obě strany baví a dává jim to smysl. Jak jsem říkal, partnery potřebujeme primárně kvůli shows, a i tam mám pocit, že se nám daří držet dobrý balanc – oni dostanou takovou vizibilitu, jakou si zaslouží, zároveň se ale z celé akce nestává reklamní plakát dané firmy.
To se bohužel v Česku mnohdy děje. Stačí se jen podívat, jak často se hned v názvu show objeví jméno hlavního sponzora.
Teď fungujeme v pěti. V týmu jsem já, designér Boris Kráľ, manažer Kryštof Šámal, produktová manažerka Aneta Machová a kreativní produkční Alex Kumr.
Byla to jedna velká oslava toho, co se nám za ty roky povedlo se značkou vybudovat. Byla to i oslava české módy jako takové. Myslím, že díky olympijské kolekci se nám její vnímání opět povedlo trochu posunout. Dali jsme do všeho maximum, mám před sebou v tomto ohledu čisté svědomí. Už jen dohonit účetnictví a bude všechno naprosto růžové.