Původně chtěl inovovat banky, postupně ale zjistil, že tempo technologických změn v tomto segmentu na sebe ještě nechá čekat, a tak se vrhl do poradenství. Nyní patří Pavel Šiška mezi největší inovátory v propojování byznysu a IT a z čela oddělení consultingu v tuzemském Deloitte radí firmám, jak držet krok s dobou.
„Budoucnost patří firmám, které budou agilní a odolné vůči změnám,“ věří vedoucí partner oddělení poradenských služeb. „To znamená vyšší provozní náklady, ale také větší schopnost adaptace na neočekávané změny, jako je například ztráta klíčového dodavatele,“ vysvětluje.
V rozhovoru pro Forbes prozrazuje, proč bude umělá inteligence dominovat i v roce 2025, co znamená nástup AI agentů a jak se firmy mohou připravit na technologickou transformaci bez ztráty lidského faktoru.
Myslím si, že AI bude i nadále zásadním hybatelem změn nejen ve firmách, ale i v celé společnosti. Začalo to už mnohem dříve, rok 2023 byl jednoznačně rokem masové adopce umělé inteligence. Rok 2024 se pak nesl ve znamení komercializace AI – umělá inteligence se přenáší z akademické a vědecké sféry do firem, kde se stává součástí jejich strategií a procesů.
Pro rok 2025 očekávám další velký průlom, a to nástup takzvaných AI agentů. To znamená, že umělá inteligence přestane být pouhým nástrojem pomáhajícím s procesy a začne plně řešit konkrétní úkoly. Jinými slovy, dostane zadání a samostatně jej vyřeší. A tento posun bude pro firmy zásadní.
Myslím si, že české firmy mají povědomí o tom, že AI je klíčová technologie, která ovlivní jejich strategii v následujících letech. Podle našich globálních statistik, jež odpovídají i českému trhu, dvě třetiny vedoucích pracovníků na úrovni představenstev říkají, že umělá inteligence zásadně ovlivní jejich strategii během příštích tří let. A jedna třetina dokonce uvádí, že AI už má na jejich podniky zásadní vliv nyní.
Povědomí o důležitosti AI tady je. Schopnost implementovat a využít tuto technologii v praxi je ale jiná otázka. To vyžaduje nejen technické dovednosti, ale také změnu firemní kultury.
Začnu tím, co nefunguje. Spousta firem se domnívá, že stačí zavést AI nástroje, například kopiloty v Microsoft Officu, a efektivita automaticky vzroste. To se však nejenže neděje, může to být dokonce kontraproduktivní.
To, co naopak funguje, je iterativní přístup. Firmy by měly začít v konkrétních oblastech s menším rizikem, kde lze nasadit AI řízeně a soustředěně. Na těchto menších projektech se postupně učit a pak rozšiřovat implementaci do dalších částí organizace.
Důležitá je také příprava celé firmy na tuto změnu. Nestačí jen zavést technologii – je potřeba, aby ji firma jako celek akceptovala a naučila se ji efektivně využívat.
Uvedu příklad, který možná zní nudně, ale týká se prakticky každé firmy – finanční kontroling. Dnes tráví finanční kontrolor obrovské množství času sběrem a tříděním dat, což může zabrat až dvě třetiny jeho pracovní doby.
Pokud v této oblasti správně nasadíte AI, můžete tento proces zkrátit na deset či dvacet procent času. Kontrolor se tak může věnovat analýze výsledků, návrhu řešení a spolupráci s managementem. To nejen zvyšuje efektivitu, ale také posouvá kvalitu jeho práce na úplně jinou úroveň. Dopad na firmu je v tomto případě obrovský.
Nemyslím si. AI nenahradí lidi, ale člověk, který umí AI využívat, nahradí toho, kdo to neumí. Samozřejmě existují obory, kde umělá inteligence může nahradit lidskou práci, ale zároveň tu máme oblasti, kde je zaměstnanců zoufalý nedostatek, třeba v sociálních službách.
Myslím, že funguje klasický přístup, který zahrnuje konkrétní podporu na místě. Pokud se rozhodnete, že kontroling je oblast, kde chcete AI nasadit, musíte zajistit technologickou podporu a asistenci. Kontrolor bude potřebovat někoho, kdo mu pomůže vybrat správnou technologii, integrovat ji do konkrétního firemního prostředí a proškolit ho v jejím používání.
Dobrá zpráva je, že to nemusí být zdlouhavý proces. Většina firem už pracuje na lepší organizaci svých dat, což celý proces usnadňuje. V oblasti finančního kontrolingu je dopad AI obrovský a poměrně rychlý.
V širším kontextu je klíčové, aby firmy dokázaly své zaměstnance přetvořit na nové role. Představa takzvané zbytečné třídy, která nemá co dělat, je rizikem. Pokud najdeme cesty, jak AI začlenit do procesů a zároveň zachovat lidský přínos, vyhneme se podobným problémům, jež známe z historie – například konfliktům způsobeným sociální frustrací.
Jedním z klíčových trendů je využití virtuální a rozšířené reality (VR a AR). Tato technologie je nyní mnohem dostupnější a méně obtěžující – brýle jsou lehké, snadno se používají i v náročném prostředí, třeba v dílnách.
Pro firmy má VR obrovský přínos. Například při náboru a školení zaměstnanců můžete pomocí VR zkrátit dobu školení z měsíců na týdny a snížit náklady na chyby nebo dozor seniorních pracovníků. U středně velké výrobní firmy to může v globálním kontextu znamenat úsporu až sedm tisíc dolarů na jednoho zaměstnance.
Další oblastí jsou servisní zásahy. Dříve byste museli přivézt technika z Japonska, aby opravil složitý stroj. Dnes můžete nasadit lokálního technika, který s pomocí AR brýlí komunikuje s expertem na dálku. Technologie mu přesně ukazuje, co má dělat – od nastavení momentového klíče po konkrétní kroky opravy. Výsledkem je rychlejší a levnější řešení problémů.
V Evropě je spousta inovativních lidí a firem, ale narážíme na limity dané naší kulturou a regulatorním prostředím. Evropa se dlouhodobě zaměřuje na ochranu spotřebitelů a zaměstnanců, což je správné, nicméně zároveň to může brzdit konkurenceschopnost na globální úrovni.
Pravda však je, že naší konkurencí nejsou ostatní státy Evropské unie, ale především Čína a USA. Pokud nezměníme přístup k podpoře inovací a nezastavíme odliv kapitálu, riskujeme ztrátu kvalifikované pracovní síly i špičkových inovátorů. Německo je v tomto ohledu varovným příkladem – odliv kapitálu je tam alarmující.
Evropa má pořád kvalifikovanou pracovní sílu a inovační potenciál, ale pokud nebudeme podporovat investice a snižovat bariéry, můžeme o tyto výhody rychle přijít.
Jednoduchý recept neexistuje. Jde o hlubokou kulturní změnu. Když se podíváme například na legislativu a regulaci, přístup Evropy je odlišný od Spojených států nebo Číny.
V USA se legislativa zaměřuje na firmy – stanoví pravidla, aby byly „dobrými občany“ a fungovaly efektivně. Čína naopak buduje legislativní rámce tak, aby posílila pozici svého státu v globální konkurenci, často bez ohledu na jednotlivce. Evropa se zaměřuje na ochranu spotřebitelů a jednotlivců, což ovšem může brzdit konkurenceschopnost našich firem.
Pokud nezměníme přístup, bude těžké obstát v konkurenci se státy, které se snaží maximálně podporovat své ekonomické hráče. Nezmění to jeden zákon nebo jedna investiční pobídka. Je potřeba komplexní změna přístupu, stejně jako ve firmách, jež chtějí inovovat.
AI Act je dobře napsaný z pohledu identifikace rizik. Definuje, čemu se vyhnout, na co si dávat pozor, a strukturuje přístupy k rizikům. Jako regulátor dává smysl.
Nicméně může mít nepřímé dopady na firmy. Už jsme viděli příklad Applu, který kvůli regulatorní nejistotě nezprovoznil některé funkce v novém iPhonu na evropském trhu. To ukazuje, jak evropská pravidla mohou brzdit zavádění inovací.
Problém je, že zatímco Evropa chrání jednotlivce, státy, jako je Čína, zahrnují AI do svých vojenských doktrín a globálních strategií. Naše přehnaná opatrnost by mohla ve výsledku Evropanům uškodit. Nabízí se paralela – co by se stalo během druhé světové války, kdyby Spojenci regulovali vývoj jaderné bomby, zatímco nacistické Německo ne? Musíme si být vědomi rizik, ale zároveň nepřibrzdit pokrok tam, kde je to klíčové.
Kybernetická bezpečnost je obrovské téma, protože IT je nyní všudypřítomné. Malé a střední firmy, které dominují českému trhu, často nemají zdroje na dokonalou kyberbezpečnost. Přechod do cloudu je jedním z nejlepších způsobů, jak zvýšit bezpečnost.
Je však důležité zmínit, že naprostá většina kybernetických incidentů nevzniká kvůli hackerským útokům, ale kvůli chybám zaměstnanců. Firmy musejí investovat do školení, monitorování a zavádění AI, která může identifikovat rizikové chování zaměstnanců a předejít problémům.
Technologie, stejně jako umělá inteligence či kvantové počítače mohou být využity k lepšímu zabezpečení, nebo naopak k prolomení bezpečnostních systémů. Tak je to se vším. Vždy je to pouze o tom, kdo je dokáže využít lépe.
Vtip je v tom, že tyto dvě věci není nutné stavět proti sobě. Samozřejmě, jako firma chceme investovat do toho, co se dlouhodobě vyplatí. Pravda ale je, že také krátkodobé inovace mohou přinést užitek, i když jejich význam po roce zmizí. Doba se totiž mění.
Dříve se podniky mohly spoléhat na stabilní prostředí a dlouhodobé strategie. Dnes je klíčem právě schopnost experimentovat, rychle reagovat na změny a minimalizovat náklady na chyby. Inovace je o odvaze zkoušet nové věci, učit se z neúspěchů a zlepšovat se.
Možná by některé měly začít výměnou managementu. Teď ale vážně, myslím to v širším smyslu – jde o otevřenost ke změnám.
V našem kulturním prostředí mnohdy panuje názor, že změna stanoviska je projevem slabosti. To není pravda. Firmy, které byly zvyklé na stabilní prostředí, často neumějí rychle reagovat. Jejich nízké provozní náklady jim brání v rychlých změnách.
Budoucnost patří firmám, které budou agilní a odolné vůči změnám. Musí volit buď mezi nízkými provozními náklady, jež jsou ovšem spojeny s nízkou schopností vyrovnat se například s kolapsem dodavatelského řetězce, příkladem budiž efektivní, ale neflexibilní a křehký systém just in time, nebo vyššími provozními náklady vyváženými vyšší flexibilitou a nižšími náklady na změnu.
