Po tragikomickétaškařici morálně zastydlého premiéra Fialy v časovězamrzlých OVM jsem nabyl naděje. Těšil jsem se znovu na: „Užje to tady, cink“ a „Máme holé prdele, cink“ a na nedostižnýchorál „Za rok budem o krok dál, dostanem se před Nepál, cink,cink, cililink." Čekal jsem každou chvíli na onu slávou ověnčenoudvojici nedostižných lapků duševně nemotorných pacientůtrvající obsedantně na opakování ceremoniálu. Kupodivu seneobjevil ani Arnošt Holna a ani Arnošt Malota, aby nás odvozemchrabrého premiéra zachránili před ještě horším pacientem načele příští vlády. A jak jsem naděje rázem nabyl, tak jsem irázem pozbyl, ač Arnoštové došli, i když nepřišli.
