Nejlepší nápady se často objevují spontánně. A úplně stejně vznikla i myšlenka vzít československé veterány a vydat se s nimi na osmnáct tisíc kilometrů dlouhou cestu do Japonska. Cíl? Ósaka a Světová výstava Expo 2025.
65 let stará Tatra 603, dvě Škody Octavia z roku 1962, jedna Škoda 100 z roku 1972, další Škoda 120 z osmdesátých let a Toyota ST z roku 1977. Tahle auta ještě nevědí, co je příští rok v létě čeká. Životní cesta. A dost možná to bude i životní cesta jejich majitelů. Z Prahy do Ósaky za zhruba jeden měsíc.
K tomu, aby taková cesta vůbec vznikla, stačila jedna schůzka. Josef Zajíček, majitel Autodromu Most a hodinářské manufaktury Robot, se na ní v únoru sešel s Ondřejem Soškou, generálním komisařem české účasti na Expu.
Ten mu skoro před rokem ukazoval, jak bude český pavilon vypadat, a milovníkovi automobilových veteránů neuniklo, že je kolem něj až překvapivě hodně nevyužitých ploch.
„Ptal jsem se, co tam bude vystavené. A že prý nic. Tak jsem navrhl, že by tam mohla být československá auta, protože Japonci to mají rádi a uznávají nás. Jedno z prvních aut na japonském císařském dvoře byl navíc Laurin & Klement, kterým jezdil princ Higaši Fušimi, císařův bratranec,“ upozorňuje Zajíček.
„Česká značka pak měla v letech 1908 až 1913 v Japonsku, konkrétně v Jokohamě, i vlastní zastoupení,“ dodává podnikatel, který Soškovi rovnou navrhl, že jedním z vystavených aut by mohla být i jeho vlastní Tatra 603, v níž do Ósaky přijede.
„Jak jsem zavřel dveře kanceláře, už na chodbě jsem měl chuť si dát za tenhle nápad pár facek,“ vzpomíná Josef Zajíček. Nicméně slovo chlapa platí, takže divokou myšlenku začal rozvíjet. Ondřej Soška navíc přišel s příběhem expedice Sakura z roku 1970.
Byl to rok, kdy se v prefektuře Ósaka konalo první Expo pořádané v Asii. Tamější veřejnoprávní televize tehdy vyhlásila soutěž, v rámci které vyzvala návštěvníky, ať do Japonska dorazí jiným způsobem než letecky.
„Přihlásily se tři skupiny. Jedna z Nizozemska, která měla dojet na kolečkových bruslích, ale nedojeli. Z Itálie měl někdo údajně letět balonem, ale ti to taky nezvládli. A z Československa se přihlásili čtyři kluci, kteří se rozhodli dojet do Japonska stopem,“ popisuje Zajíček.
Mladí Češi tehdy měli minimální rozpočet a oproti očekávání se nevydali přes Sovětský svaz, ale zvolili jižní trasu, která vedla například přes Írán, Afghánistán, Indii, Singapur nebo Thajsko. Trvalo jim to devět měsíců, ale zvládli to. Jejich výkon chce Josef Zajíček připomenout a vlastně na něj i navázat.
Motorizovaná expedice příští rok v červnu vyrazí v šesti veteránech vždy s dvoučlennou posádkou. Jistit je pak bude dvoučlenný tým s moderním autem s autopřepravníkem pro případ, že by cestou došlo k nějaké fatální poruše.
Vedle Josefa Zajíčka rezonují ještě jména podnikatelů Lubomíra Pešáka a Aloise Krejčího, který pojede se svým synem.
Čeká je cesta přes Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Turecko, Gruzii a Ázerbájdžán. Na trajektu pak plánují překonat Kaspické moře a dál pokračovat skrz Kazachstán a Čínu. Další trajekt je dostane do Jižní Koreje a z ní se opět lodí dostanou do Japonska. Za měsíc by mělo být hotovo.
„Teď už já i ostatní členové expedice upravujeme auta hlavně tak, aby se zvýšila jejich bezpečnost. Dáváme jiné sedačky, přidáváme bezpečnostní pásy, zlepšujeme světla, zvětšujeme nádrže, posilujeme chlazení, protože můžeme jet i ve víc než čtyřicetistupňových vedrech,“ plánuje Josef Zajíček.
„Jde o to, aby to ta auta bez velkých technických problémů zvládla,“ doplňuje lídr expedice, který náklady na cestu pro jednu posádku odhaduje na půl milionu korun.
Problémy během přejezdu v jednotlivých státech nečeká. Pomoci by měly i české ambasády. Zatím největší neznámou se zdá být Čína, kde bude potřeba na hraničním přechodu vyjednat čínské řidičské průkazy.
Auta pak nejspíš dostanou i čínské registrační značky, které prostřednictvím kamer podél silnic umožní lepší dohled nad českou expedicí.
Cílem je podle Zajíčka jet co nejrychleji, ovšem s tím, že maximální rychlost je sto kilometrů za hodinu. Až na výjimky je proto v plánu jet až dvanáct hodin denně a spát ve spacácích přímo u automobilů.
Po příjezdu na Expo pak Zajíček a jeho tým vozy nechají několik dnů vystavené u českého pavilonu a následně je domů pošlou v lodních kontejnerech.
Pro majitele Autodromu Most i další účastníky expedice to sice bude nejdelší taková cesta, nikoli ale první dálková. Zajíček totiž před dvěma lety uspořádal první ročník závodu historických aut Orient Oldtimer Espress, který vedl z Prahy do Istanbulu.
„První rok jsem chtěl jet do Turecka sám, ale pak jsem to rozhodil mezi kamarády a nakonec nás jelo 23 vozidel,“ vzpomíná Zajíček na rok 2023. Nová tradice byla na světě.
Letos už tak na další Oldtimer Express s cílem tentokrát v Aténách vyjelo 43 posádek, mezi nimiž byla i řada členů z žebříčků Forbesu, ať už toho, který mapuje nejbohatší Čechy, nebo největší rodinné firmy. Denně měli za úkol urazit vzdálenosti mezi třemi sty a pěti sty kilometry.
„Půlka posádek jsou pravidelní veteránisté, takže mají auta v kondici. Ale i těm se někdy stane, že je potřeba něco opravit. Druhá polovina jsou ti, kteří po deseti letech vytáhnou auto z garáže a jedou. Sice před startem děláme technické kontroly, ale na nich všechno objevit nejde. Pak se může stát, že někdo jede na čtyřicet let starých pneumatikách,“ připouští šéf závodu.
Nezbytnou součástí výpravy je proto servisní tým, který účastníkům historické rallye vozí i náhradní díly, servisní nářadí a těm, kteří mají malý zavazadlový prostor, také osobní věci.
Hlavním úkolem je ale udržet auta v provozu. Denně se tak řeší vše možné od výměny pneumatik přes svařování výfuků a řešitelným problémem se ukázala být i nutnost výměny celé převodovky.
Letos rallye postihla i první větší nehoda, když do jednoho z účastníků ve Škodě 110 R Coupé na chorvatské dálnici zezadu v plné rychlosti najela usínající řidička moderního auta.
Nikomu se nic nestalo, ale auto už na místě opravit nešlo. Škodovka tak skončila na odtahovce, která ji odvezla zpátky do Prahy. Posádka pak s náhradním autem dál pokračovala do Atén.
Ročník 2025 zkraje května přivede účastníky na jih Francie do Nice. „Chtěli jsme do Cannes, ale týden po nás tam začíná filmový festival, což situaci dost komplikuje. Cannes ale nevynecháme. Kromě toho nás ve Francii čeká i jízda na závodním okruhu Paul Ricard a v závěru i návštěva vinice u jednoho z tamějších zámků,“ popisuje Josef Zajíček.
Zmiňovaná cesta posádky při přejezdu Alp v jednu chvíli dovede až do nadmořské výšky přes dva tisíce metrů nad mořem.
Dvoučlenné posádky za týdenní rallye platí necelých dvě stě tisíc korun, v nichž je zahrnutý veškerý servis včetně ubytování i letenek zpět do Česka. Domů se totiž auta vracejí naložená na kamionech. Pro letošek je pak kapacita závodu poprvé omezena na padesát historických vozů.
Co přijde dál? „Na rok 2026 vybíráme cíl závodu mezi Itálií a Skandinávií. V budoucnu se nejspíš budeme bavit o severní Francii, ale láká mě i severní Afrika. Auta bychom mohli nejdřív odvézt kamionem do Španělska, první etapu začít tam a dál trajektem pokračovat do Maroka,“ uvažuje Josef Zajíček.
