To jméno zná snad každý. Ale kdo skutečně Angela Merkel je? Jak tahle žena, která patřila k nejmocnějším lidem světa, přemýšlí? Jak prožívala svět vysoké politiky? Bývalá kancléřka, která stála v čele Německa šestnáct let, se nyní vrací na scénu. Vychází kniha memoárů s titulem Svoboda, kterou napsala se svou blízkou a letitou spolupracovnicí Beate Baumann.
„Nenarodila jsem se jako kancléřka,“ tak její kniha, která vychází naráz v jeden den ve zhruba třech desítkách zemí celého světa včetně Česka, začíná a hned zkraje vysvětluje, že tady nepůjde jen o politické paměti.
Naopak, vzpomíná a čtenářům důkladně (a přitom obezřetně) popisuje celý svůj život. Píše o své rodině, dětství na venkově, dospívání v komunistické diktatuře východního Německa i studiu v Lipsku a pobytech v Praze.
Co snídala, když chodila do školy, jaký předmět nesnášela a jak ráda se svou sestrou sedávala ve vikýři v podkroví jejich domu v Templinu. Jaké to pro ni bylo, když jejich rodina dostala balík od příbuzných ze Západu, nebo jak prožívala stavbu Berlínské zdi. Právě první část knihy je čtivá a pro čtenáře přináší řadu momentů, které o bývalé kancléřce nejsou známé. Jako třeba připomínka doby, kdy v Berlíně žila jako squatter.
Z drobných vzpomínek se skládá obraz člověka, který hodně přemýšlí, analyzuje, zvažuje, ale taky se nebojí ozvat a jde si za vytyčeným cílem.
Ilustruje to třeba i její vzpomínka na hodinu plavání, při které měli žáci její třídy skočit ze třímetrové výšky do vody. Angela Merkel stála na prkně bez hnutí a přemýšlela. Bála se. Zvažovala pro a proti. Dlouhé minuty vyčkávala. Ve chvíli, kdy zazvonilo, skočila.
Prvních 35 let svého života prožila Angela Merkel ve východním Německu, a jak v knize zdůrazňuje, to pro ni bylo určující, to ji pak formovalo v jejím dalším – po pádu Berlínské zdi už politickém – životě. Nikdy nezdůrazňovala, ani to tak nedělá dnes, že se jako žena dostala do nejvyšších pater politiky. Mnohem větší roli pro ni hraje její původ v bývalém východním Německu, vysvětluje.
S pádem Berlínské zdi a sjednocením Německa se brzy rozjela i její cesta do politiky, které věnuje největší prostor ve své knize. A kde, jak je pro ni typické, si dává velký pozor, co a jak formuluje.
„Pokusím se vysvětlit, jak politika funguje, co mě vedlo k mým rozhodnutím. Politika není žádné kouzlo,“ píše bývalá kancléřka, která se záhy poté, co před třemi lety skončila ve vysoké politice, stáhla do ústraní.
Nedávala rozhovory, neobjevovala se na veřejných akcích. Žila dál v pronajatém bytě v centru Berlína. Ale nenudila se. Svou energii tato nyní sedmdesátiletá žena nasměrovala právě do psaní memoárů.
Že jednou takovou knihu napíše, si dlouho prý nedokázala ani představit. Nakonec ale svůj názor změnila a teď objasňuje, proč se to stalo. Když v září 2015 umožnila, aby uprchlíci z Maďarska mohli vstoupit na německé území, vyslovila ve svém naléhavém projevu známou větu „Zvládneme to!“.
„Během kariéry mi neotloukali žádnou větu o hlavu tak často. Pro mě to ale bylo jednoduché, vyjadřovala postoj,“ píše Angela Merkel s tím, že chtěla v knize vysvětlit, co ji k tomu vedlo a jaký byl tehdejší průběh událostí i motivy k rozhodnutí, které podle jejích slov znamenalo předěl v její kariéře kancléřky.
Podobně je tomu i u dalších velkých témat, která se týkala nejen Německa, ale i celé Evropy, potažmo světa. Angela Merkel s důkladností sobě vlastní, takřka až s vědeckým postupem, popisuje a vzpomíná na velké i menší události.
Pečlivě a detailně popisuje, jak se dostala až do nejvyšších pater politiky, jak vypadaly její dny, jak probíhala jednání za zavřenými dveřmi s nejvyššími představiteli států, jako jsou USA, Čína nebo Rusko.
Kdo čeká ohromnou senzaci, šokující informace, spektakulární story nebo nedej bože ostrou sebekritiku, bude zklamán.
Ale koho zajímá, jak se skutečně politika a diplomacie na téhle úrovni dělá, jak probíhají jednání a jak se na ně právě Angela Merkel chystala, jak o nich přemýšlela a proč třeba tvrdí, že v politice je ze všechno nejdůležitější správné načasování, toho tahle knížka nejen potěší, ale i nadchne.
Text, ač v mnoha místech téměř encyklopedický, plný detailních informací, se čte velmi dobře, v mnoha částech působí – ačkoli dnes už víme, jak daná jednání dopadla a jak se historie vyvíjela – jako detektivka, jako příběh, od kterého se nedá odtrhnout.
Na knížce je dobře vidět, že ji psala osobně právě Angela Merkel se svou blízkou důvěrnicí a dlouholetou šéfkou svého úřadu Beate Baumann. A ačkoli v některých pasážích působí trochu jako vládní prohlášení, jen to dokládá autentičnost. Je to podobné, jako by člověk slyšel bývalou kancléřku mluvit.
Tak, jak tomu u memoárů bývá, chybí i tady sebekritika. Ať už jde o vztahy s Ruskem, Ukrajinou, nebo třeba uprchlickou politiku, Angela Merkel vysvětluje, objasňuje, ale za svými rozhodnutími si stojí.
Že by něco bylo špatně? To ani s odstupem let v podstatě nepřipouští. „Samozřejmě se jedná o líčení navýsost subjektivní. Zároveň jsem se však snažila o upřímnou sebereflexi,“ tvrdí.
Jaký to bude mít ohlas u čtenářů, se ukáže brzy. Jisté ale je, že tahle kniha patří mezi vůbec nejočekávanější události knižního trhu v Německu. A také to, že se Angela Merkel vrací – alespoň částečně – na veřejnou scénu.
Chystá se na tour po řadě německých a také evropských měst, kde bude knihu osobně prezentovat. V USA se na jejím představení ve Washingtonu na začátku prosince bude podílet i bývalý americký prezident Barack Obama.
A jisté je taky to, že Angela Merkel i po třech letech, kdy o ní nebylo slyšet, lidi mimořádně zajímá. Na křest a představení knížky, které proběhne v úterý večer v berlínském Německém divadle, se vstupenky vyprodaly během pár minut.
Německá média spekulují i o tom, kolik peněz Merkel a Baumann touto knihou vydělají. V odhadech jde až o víc než deset milionů eur.
Když ji v ojedinělém rozhovoru, který poskytla pár dnů před vydáním knihy časopisu Der Spiegel, novináři označili za budoucí multimilionářku a přirovnali ji k Obamovi, který knihami úspěšně vydělal, reagovala, že doufá, že podobně jako on díky tomu založí vlastní nadaci.
„Nebudu moct založit nic tak velkého jako Obama. Ale uvidíme,“ komentovala dotaz na využití peněz, které z prodeje knihy získá.
Mimochodem samotné přípravy této knihy připomínají detektivku. O tom, že obě ženy na memoárech pracují, se vědělo. A jisté bylo i to, že půjde o jednu z největších událostí německého knižního trhu.
Mezi nakladatelstvími se tak strhl závod o to, kdo rukopis získá a bude jej moci vydat. Angela Merkel si vybrala kolínské nakladatelství Kiepenheuer & Witsch, u něhož podle německých médií mohlo důležitou roli sehrát i to, že jej vede žena, Kerstin Gleba.
Zatímco běžně dostávají novináři výtisky knih před jejich uvedením na trh, v tomto případě měli smůlu. Nakladatelství poskytlo předem jen pár krátkých ukázek, samotná kniha zůstávala do poslední chvíle v naprostém utajení.
V tiskárně na severu Německa, kde se tiskl německý originál knihy, se podle deníku Der Tagesspiegel museli zaměstnanci zavázet k přísné diskrétnosti, aby se zabránilo případnému propašování autobiografie na veřejnost.
Nyní je už kniha Svoboda venku. A spolu s ní se – alespoň částečně – vrací i žena, která dokázala navzdory svému původu a předpokladům vystoupat a uspět mezi nejmocnějšími lidmi světa.
Vydalo nakladatelství Práh, kde se nyní prodává za 559 korun
