Vinohrady, Pálava, Lednicko-valtický areál, to jsou určitě místa, která minimálně v povědomí máte a pravděpodobně jste je i navštívili. My je protentokrát vynechali a vyrazili mimo hlavní turistické trasy. Poznali jsme jižní Moravu zase trochu jinak, autentičtěji.
Z Brna se vydáme proti proudu, na sever. Zhruba po hodině cesty autem dorazíte do Olešnice, města, které má hned dva klenoty, jeden gastronomický, ten druhý kulturní. A jsou v podstatě hned vedle sebe. Má tady svou výrobu vyhlášené Maso Klouda.
Právě odtud se rozváží maso a masné výrobky do nejlepších restaurací (nejen) po celém Česku. Nahlédli jsme řezníkům přímo pod ruce a do každého koutu výroby, protože tady je transparentnost a kvalita na prvním místě. Skvělý steak z jejich stařeného masa si můžete dát o kousek vedle, v restauraci U Černého berana. Než tam ale vyrazíte, zůstaňte ještě chvíli v Olešnici.
Jen o několik kroků dál se nachází další unikát: tradiční modrotisková dílna Danzinger. Tato rodinná manufaktura vyrobí za den čtyřicet metrů látky, přičemž celková výroba zabere šest dnů. Od roku 1816 se tady věnují výrobě modrotisku pomocí původních ručních dřevěných forem a barvení v přírodním indigu.
Tento způsob potisku lněných a bavlněných látek se předává v rodině po generace a nese v sobě bohaté historické dědictví sahající až do šestnáctého století. Díky tradičnímu postupu se modrotisk jako takový dostal i na seznam kulturního dědictví UNESCO, moc podobných míst na světě neexistuje.
A jakmile se pan Danzinger rozpovídá, stává se z něj chodící encyklopedie a s nadšením jemu vlastním vám bude chtít předat úplně vše, co se modrotisku týká.
O kousek dál v Boskovicích nesmíte vynechat návštěvu židovské čtvrti, která patří k nejzachovalejším příkladům židovského osídlení u nás. Dýchne na vás zvláštní atmosférou, jako by se tady pomyslně zastavil čas.
Nezapomeňte nahlédnout do nádherně vymalované místní synagogy, je jedna z nejkrásnějších, jakou jsem viděla. A výběrovou kávu si dejte v místním hipsterském spotu Kafe Prostor.
Až bude čas na další gastro zastávku, zamiřte do Předklášteří, kde se kromě jediného funkčního ženského cisterciáckého kláštera nachází i řemeslný pivovar Vorkloster.
Jeho založení bylo nápadem několika kamarádů, vrchní sládek je mimochodem anesteziolog, takže se tady pivo vaří pod lékařským dohledem a jdou na to vědecky tak, aby dosáhli co nejlepšího výsledku. Kromě skvělého piva si tady dáte fajn pivovarskou kuchyni.
Když už budete v těchto končinách, udělejte si zajížďku do ekofarmy Nelepeč. Až vám bude připadat, že dál cesta nevede, jedete správně. S největší pokorou tady vyrábějí parádní mléčné výrobky, možná se vám podaří ochutnat mléko nadojené jen před pár hodinami a s sebou si odvezete plnou tašku věcí. Můj tip je fantastický tvaroh, něco takového jste možná ještě nejedli.
Teď už se přesuneme kousek víc na jih, do Dolních Kounic, města v údolí řeky Jihlavy obklopené kopci pokrytými vinicemi. Ano, i na ty vinice nakonec došlo. Místní podloží je specifické a velmi dobře se tady daří frankovkám, které právě díky terroiru získávají takzvanou kounickou mineralitu.
Kounické vinařství Oulehla má frankovky rovnou dvě, jednu z této skalnaté tratě Karlov a druhou z tratě Na nivách, stejná odrůda, víno s úplně jinými projevy v chuti. A pokud se u vína moc nezaseknete, udělejte si rezervaci v restauraci Kounický Dvůr.
Až se najíte, zajděte se projít do další místní pamětihodnosti, zříceniny kláštera Rosa Coeli. Byl založen na konci dvanáctého století a je ukázkou rané gotické architektury. Fungoval až do poloviny šestnáctého století, kdy byl poničen a opuštěn, dnešní zříceniny však nepostrádají vůbec nic na impozantnosti a mystické atmosféře.
Na závěr se přesuneme do všeobecně známější vinařské oblasti Modrých hor, do obce Kobylí. Kromě vína, které tady potkáte snad na každém rohu, sem naplánujte cestu za „tetičkami z Kobylí“. Tahle skupina nadšených žen se dlouhodobě snaží udržovat místní folklór a tradice, které se s mladšími generacemi pomalu vytrácejí.
Podařilo se jim vybudovat místní muzeum, kde pravidelně pořádají akce, jako je tradiční šlapání zelí, vaření povidel, a nikdy nechybí ani tradiční místní speciality. Slyšeli jste třeba o trdelníku sypaném ořechy a plněném šlehaným bílkem? Já taky ne, a jsou skvělé!
Až vyrazíte na jižní Moravu, zkuste si po cestě naplánovat jednu z těchto zastávek nebo dokonce zajížděk. Možná stejně jako já zjistíte, že jste jezdili kolem a ani by vás nenapadlo, jaké skryté poklady tady máme.
