Ve dvou budovách rozhlehlého areálu barrandovských filmových studií se nachází i část zvaná Fundus, která ukrývá na 350 tisíc dobových i tematických kostýmů a stejně tolik různých rekvizit. Najdou se tu i opravdové rarity, které si zahrály ve filmech zlatého fondu české kinematografie. Půjčovat si sem kostýmy chodí ale nejen filmaři. Na ples si můžete půjčit třeba šaty, v nichž Aňa Geislerová hrála Boženu Němcovou, na večírek klidně i trůn z Arabely a na svatbu třeba křesla z prezidentské debaty.
Každý český film nebo seriál – i mnoho těch zahraničních – obvykle začíná právě tady. Do barrandovského fundusu chodí kostýmní výtvarníci, maskéři, rekvizitáři, scénografové nebo filmoví architekti, aby vytvořili co nejautentičtější dílo z jakékoli historické epochy.
Devadesát procent kostýmních zápůjček jde na natáčení filmů, seriálů, reklam, videoklipů anebo do divadel, na hrady a zámky či na výstavy. Hlavními zákazníky jsou především výrobci audiovizuálního obsahu, ale také různé instituce, firmy a pořadatelé kulturních akcí.
Málokdo přitom ví, že cokoli z nabídky, tedy kromě památkově chráněných a dalších muzeálních kostýmů, které tu mají speciální oddíl, si může vypůjčit i široká veřejnost. Využívají to především pořadatelé tematických večírků a jejich hosté.
High season přitom právě začala: halloweenské party, Mikuláš, vánoční a novoroční večírky, firemní oslavy – to vše jsou příležitosti, kdy je možné zazářit a přijít v kostýmu z Nosferatu nebo třeba v šatech, v nichž Aňa Geislerová hrála Boženu Němcovou.
Pořadatelé večírků si rádi objednávají i celé scény, které mají simulovat určité prostředí nebo historickou epochu. A jaká témata firemních večírků jsou nejoblíbenější?
„V poslední době vede Velký Gatsby, to znamená kostýmy na charleston, ale třeba i nábytek,“ říká vedoucí Fundusu kostýmů a rekvizit Barrandov Studia Eva Žambochová.
Zajistit na Barrandově umějí stylizaci celého prostředí, například mafiánské kanceláře podle starých gangsterek nebo pekla z pohádky S čerty nejsou žerty. „Jsme schopni takové prostředí pro klienta vymyslet a nabídnout mu celý balíček.“
Klienti do barrandovského fundusu přicházejí s nejrůznějšími nápady: „Hodně se poptávají burtonovské stylizace nebo upíří tematika. Klasika je černá, červená, zelená, ale v oblibě je i hodně komiksových kostýmů nebo barevné retro oblečky z karnevalové sekce,“ říká Eva Žambochová a jako příklady pravidelných klientů uvádí hotel Hilton nebo klub Duplex.
„Stylizujeme pro klienty celé scény. Na halloweenské party si od nás berou i rekvizity jako hroby a rakve. Letos před Halloweenem byly téměř měsíc dopředu vybookované,“ usmívá se Eva Žambochová.
Důležité je podle ní kromě předvánočního období také období masopustu, kostýmy také často zapůjčují na nejrůznější festivaly.
Stálou spolupráci má fundus také se školami, nemocnicemi, městskými částmi a dalšími institucemi a firmami, jako je například Nadační fond Kapka naděje nebo Makro. „Pro kostýmy čerta, Mikuláše a anděla se k nám pravidelně vrací například IKEM nebo Jedličkův ústav,“ dodává Eva Žambochová.
Na Mikuláše se ale na fundus obrací i široká veřejnost. „Aktuálně máme minimálně 180 setů těchto kostýmů v nejrůznějších variantách podle náročnosti zpracování od jednoduchého přehozu přes propracované vyšívané roucho se zlatými doplňky a drahokamy. Každý rok kostýmy opravujeme a našíváme nové. Zapůjčení základní trojice stojí 3300 korun bez DPH,“ přibližuje Žambochová.
To už vcházíme do velkého sálu v prvním patře s nápisem „Dámská dobová“. Šaty a doplňky jsou tu rozdělené do jednotlivých oddílů podle historických epoch, přičemž to samé se o patro výše týká oděvů pánských. V nejrozlehlejším oddíle s cedulkou Současnost visí kostýmy od roku 1940 do přelomu milénia.
„Dokážeme pokrýt celou historii lidského odívání,“ tvrdí vedoucí fundusu. Některé z kostýmů skutečně pocházejí z dané historické éry, další byly vytvořeny jako dobové repliky, které jsou od nich ale k nerozeznání. I ty jsou mnohdy desítky let staré a mají obrovskou kulturní hodnotu.
„Kostýmy si našíváme sami nebo je odkupujeme z natáčení či od veřejnosti,“ přibližuje Eva Žambochová. Aktuálně poptávají především historickou obuv nebo specifické kousky oděvů z třicátých až šedesátých let a došívají především kostýmy z rokoka a viktoriánského období.
„Nejvíce filmů se točí stále z první poloviny dvacátého století, zejména z období druhé světové války. V poslední době ale nastává trend, že se hodně nových projektů situuje do devadesátých let,“ doplňuje.
Fundus zaměstnává okolo třiceti stálých pracovníků a využívá externích služeb i dalších odborných výrobních profesí, které pomáhají s výrobou a opravami kostýmů. Má vlastní krejčovskou a modistickou dílnu a také fotoateliér, kde se každý nový kousek fotí a katalogizuje.
Aktuálně je na Barrandově uloženo minimálně 350 tisíc kostýmů a k nim patří i nejrůznější doplňky, šperky a obuv. K tomu náleží zhruba stejně takové množství rekvizit, které jsou umístěny v samostatné budově. Každá položka je nafocena a se svým unikátním číslem zanesena do skladového systému.
Lze tak sledovat, komu byly šaty zapůjčeny, potažmo v jakém filmu si zahrály. „Často nakupujeme kostýmy od zahraničních projektů, které se natáčejí v barrandovských ateliérech. Takto jsme například odkoupili oblečení a doplňky z natáčení série Tři mušketýři z roku 2014,“ přibližuje Rachel Fojtů, která má na starosti chod části fundusu, v níž jsou uloženy kostýmy.
A velké zahraniční produkce barrandovský fundus také samy využívají: „V poslední době jsme zapůjčovali kostýmy například do projektu Císařovna, který se v Praze loni natáčel pro Netflix a vycházet by měl letos. Zapůjčovali jsme kostýmy i dekorace také do remaku filmu Vrána,“ dodává Žambochová.
Zápůjčky kostýmů se z Barrandova posílají i do zahraničí: „Aktuálně můžete v kinech vidět životopisné drama Lee: Fotografka v první linii s Kate Winslet v hlavní roli a na Slovensku jsme spolupracovali třeba na seriálech MIKI nebo Dunaj.“
Pokud byste si chtěli obléct nějaký specifický kostým z konkrétního filmu, je možné jej dohledat. Se šaty, které oblékla Adina Mandlová, byste ale neuspěli; v době, kdy se herečka v barrandovských studiích procházela s Hugem Haasem, totiž ještě fundus nefungoval.
„Fundus začínal jako několik malých skladišť rekvizit, která byla vždy připojena k halám původních ateliérů v hlavní budově. Kostýmy si ale herci a herečky, včetně těch nejslavnějších, museli nejdříve donášet vlastní. Studia jim je nepůjčovala, to přišlo až později,“ vysvětluje Žambochová.
Kromě klasických filmových kostýmů jsou nyní ve fundusu uskladněny také originální kostýmy ze starých českých filmů a pohádek, které již nejsou zapůjčovány komerčně, ale jen pro účely výstavnictví. „Tady máme například šaty Hanky ze Starců na chmelu,“ ukazuje na modrobílé pruhované šaty Eva Žambochová.
„Mezi naše stálé klienty patří například německý zámek Moritzburg, kde se natáčela pohádka Tři oříšky pro Popelku, a různé původní kostýmy posíláme pravidelně také na Comic-Con. Teď byly některé zapůjčeny na Karlovarský filmový festival pohádek, v létě jsme zapůjčili soubor kostýmů významných českých státníků a panovníků na Dětský den na Pražském hradě,“ říká.
Z pohledu historické hodnoty jsou nejdražšími položkami ve sbírkách například kostýmy z Tří oříšků pro Popelku, Pyšné princezny nebo z filmu Princ a Večernice. „Ty jsou součástí národního kulturního dědictví a podléhají ministerstvu kultury,“ vysvětluje Žambochová.
Co to znamená v praxi? „Jsou-li tyto kostýmy vyváženy za hranice, musíme mít od ministerstva povolení. Musejí se vystavovat ve vitrínách a za speciálních podmínek.“ Uskladněny jsou v depozitu, kam veřejnost nemá přístup.
Na čestném místě u vstupu v tomto sále visí původní kostýmy z filmu Amadeus, za které si Theodor Pištěk odnesl Oscara. Bílé šaty, které ve filmu oblékla Konstanz, však mají svou novější repliku, která je od originálu k nepoznání a již si veřejnost může zapůjčit.
„Oproti originálu jsou šaty ušité o něco větší, protože velikost 34 dnes oblékne již málokterá žena,“ prozrazuje Rachel Fojtů.
Hned vedle Pištěkových kostýmů visí Jírova křídla z pohádky O létajícím ševci a vedle nich šaty a střevíčky princezny Jasněnky z téže pohádky. Nachází se tu také sekce oblečení z oblíbeného seriálu Návštěvníci.
„Myslím si, že lidi na těchto kostýmech dnes baví především to, že móda je velmi nadčasová. Můžete si na sebe vzít klidně podobný overal a jít v něm do práce,“ ukazuje Žambochová na oblek, který v komediální sci-fi sérii z roku 1983 oblékla Dagmar Patrasová.
Velmi raritní jsou také na vedlejším štendru visící kostýmy z filmu Hrátky s čertem, které navrhoval sám Josef Lada. Jsou tu také například kostýmy a rekvizity z filmů Limonádový Joe nebo Jak utopit doktora Mráčka, včetně mouky s ušima.
Zajímavostí jsou také šaty, které měla na sobě Alena Vránová v černobílém filmu Pyšná princezna z padesátých let. „Tvůrci nové animované pohádky Pyšná princezna nás požádali, zda by se na tyto kostýmy mohli přijít podívat kvůli barvám,“ ukazuje Žambochová na žluté šaty princezny Krasomily.
Vedle několik desítek let starých kostýmů patří do zlatého fondu, který se veřejnosti nepůjčuje, již i ty z novější doby, které si zahrály například ve filmech Rebelové nebo Tři bratři.
Kostýmy jsou často vyhotoveny hned v několika kusech – pro dubléry a kaskadéry nebo jako náhradní, kdyby se poškodily. „Máme hned troje stejné šaty Večernice,“ ukazuje Ráchel Fojtů na modrou róbu s vlečkou a stojatým límcem, již v pohádce oblékla Libuše Šafránková.
„Popelka má také dva originální pláště a Arabela zase dva kouzelné prsteny – pro Arabelu a Rumburaka,“ dodává. Při výrobě nových duplikátů je velkou výzvou najít stejný nebo obdobný materiál, jako byl ten původní. Řada z nich již není k sehnání a nevyrábí se. Stejné je to se stuhami a ozdobami.
Na chodbě například stojí ve vitríně róba z padesátých let z filmu Princezna se zlatou hvězdou na čele, která patří k tomu nejvzácnějšímu, co fundus ukrývá.
„Originál těchto šatů se už nepůjčuje ani na výstavy. Jsou ve stavu, který by tomu neprospíval. Dámy z krejčovské dílny ale udělaly hodnověrný duplikát těchto šatů, které byly jedněmi z vůbec nejsložitějších. Jsou poskládány ze sešitých pásků a vyrobit je trvalo 116 hodin,“ tvrdí o replice šatů, jež oblékla herečka Marie Kyselková, ředitelka fundusu.
„Jako zázrakem se ve skladu podařilo najít tutéž portu, jež byla použita pro ornament na původním kostýmu,“ dodává.
Duplikáty vyrábějí krejčové také k šatům z období biedermeieru, které jsou zpracováním velmi složité, protože obsahují i původní vrstvení spodniček a konstrukce sukní. Kostymérky musejí klientku, která si je chce zapůjčit, naučit, jak šaty správně obléci. Těžké jsou ostatně nejen na oblékání, ale i svou hmotností.
„Vyrobit takový kostým zabere okolo stovky hodin lidské práce. Snažíme se vždy dodržovat co nejvyšší autenticitu,“ říká Žambochová a ukazuje přitom na kostkované šaty s čepcem, které si nedávno zahrály v seriálu Božena. Obléct přesně tu róbu, kterou měla na sobě představitelka hlavní role Aňa Geislerová, může i veřejnost.
Často prý zákazníci sahají ale zejména po barevných exotických kouscích ze sekce „Karneval“. Komerční zápůjčka se po započtení nákladů na čistírnu pohybuje zhruba okolo patnácti set korun na jeden kostým za den. Proces výpůjčky funguje podobně jako v půjčovně svatebních šatů.
„Klient kontaktuje náš obchodní servis, řekne nám, jakou má představu, na co kostým potřebuje i jaké má míry. Na základě jeho poptávky předchystá naše kostymérka výběr vhodných kostýmů a společně pak na osobní schůzce zkoušejí jednotlivé kusy,“ popisuje Žambochová.
A pokračuje: „Každé šaty, které od nás odcházejí, se musejí čistit. Spolupracujeme s několika čistírnami, s nimiž máme předem nastavenou metodiku.“ Látka je náchylná k poškození a v pravidelných intervalech se také musí udržovat proti molům a jiným škůdcům aplikací plynu.
Když si chcete vypůjčit kostým na party, je ideální ozvat se čtrnáct dní nebo alespoň týden dopředu. „Většinou se ale dají přání klientů uspokojit i na poslední chvíli, kolegyně kostymérka vše rychle připraví,“ říká Žambochová s tím, že letos už ale skoro měsíc před Halloweenem byly ve skladu rekvizit rozebrané všechny náhrobky, a tak museli vyrábět další.
A zájem byl také o rakve. Nalepený papírek s datem a lokací na jedné z nich ve skladu rekvizit naznačoval, že v pražském klubu Duplex se v předvečer Dušiček bude konat asi opravdu divoká party.
Sklad rekvizit ale nabízí i jiné skvosty. Od běžného vybavení domácnosti, jako je nádobí, svítidla nebo různé nástroje a elektrické přístroje, až po trůny či historická WC. Zkrátka vše, co dotvoří filmovou scénu. Některé exponáty si zahrály opakovaně hned v několika různých filmech.
Zajímavostí je například to, že tentýž rozměrný obraz s panoramatem Prahy, který visel nad stolem rady Vacátka v Hříšných lidech města pražského, o něco později zdobil také kancelář majora Zemana. Sada trůnů z Arabely s čalouněním z červeného sametu se objevila dokonce hned v několika filmech včetně Prince a Večernice či Nesmrtelné tety.
Zapůjčení jednoho tohoto trůnu, třeba i na večírek, vyjde podle Žambochové zhruba na pětistovku za den.
Pokračujeme uličkami skladu rekvizit okolo gotického nábytku, tedy přesněji řečeno replik vyrobených pro potřeby filmu. „Jsou tu ale i kusy, které hrály ve Vláčilových snímcích. Nyní tento nábytek hodně zapůjčujeme do populárních fantasy nebo upířích seriálů, jako například Nosferatu, který se natáčel v našich studiích,“ říká Žambochová.
Na skladě stojí i historizující nábytek včetně například toho, který fundus odkoupil před dvěma lety z projektu Chevallier.
Stojí vedle žlutého benátského nábytku z filmu Tajemný hrad v Karpatech a zlatých křesel s červeným čalouněním, která byla zapůjčena do poslední předvolební debaty prezidentských kandidátů i na natáčení speciálního dílu Otázek Václava Moravce s tehdy čerstvě zvoleným prezidentem Petrem Pavlem v budově Národního muzea.
Nábytek z fundusu se často zapůjčuje také na svatby. „Oblíbené jsou třeba kvalitně vyrobené sady typu Ludvík XVI., které se za socialismu sériově vyráběly v Rumunsku a exportovaly do západních zemí,“ říká Žambochová.
Nejcennějšími kusy nábytku jsou tu ty kubistické a artdecové vitrážované, ale také v něm třeba stojí naoko úplně obyčejný kulatý stůl, který si zahrál ve Švejkovi. Každý předmět by mohl vyprávět svůj jedinečný příběh…
