Podle příběhu Lee Miller přišel do kin snímek Lee: Fotografka v první linii s Kate Winslet v hlavní roli. Ani snímek s hvězdným obsazením ale nedokáže vystihnout epický oblouk, který tato modelka, múza slavných i žena, jež se vykoupala v Hitlerově vaně, za svůj život předvedla.
Ten obrázek se před očima vybaví leckomu. Ve vaně sedí polonahá, ale nic neodkrývající žena, která se dívá mimo záběr. Okolo ní vidíte v předním plánu anticky vypadající sošku, ale na pozadí je rozostřený portrét Adolfa Hitlera.
Když sklouznete pohledem níže, spatříte špinavé kanady na světlé předložce. Je na ní bahno. To bahno pochází z koncentračního tábora Dachau.
Žena, která špínu do běloskvoucí koupelny přinesla, se z Dachau právě vrátila. Jmenovala se Lee Miller, a nebýt druhé světové války, zřejmě by si ponechala svůj status mondénní, do umění nadšené krasavice, jež dokáže stejně dobře pózovat jako fotit.
Dějiny dvacátého století ale právě prožívaly svůj soumrak, a tak Lee, kterou k modelingu přivedl samotný Condé Nast, když ji v New Yorku zachránil před srážkou s automobilem na přechodu, a fotografovat ji učil sám Man Ray, odjela do Evropy.
Dokumentovala osvobození americkou armádou, která vstoupila do místa utrpení a smrti. Konkrétně do Dachau, kde byli vězněni například i Josef Čapek, mecenáš Jindřich Waldes nebo spisovatel Ferdinand Peroutka.
Z Dachau pokračovala Lee Miller do Mnichova, kde našla opuštěnou rezidenci, kterou Hitler obýval se svou ženou Evou Braunovou.
Koupel Lee v jeho vaně, kde měla smýt prach a bahno z Dachau, navždy zachytil kolega (a milenec) David E. Scherman (ve filmu ho hraje Andy Samberg) a vznikla tak jedna z nejsugestivnějších fotek z osvobození Evropy od nacistů.
Snímek portrétuje Miller jako feministickou bojovnici, která na základě vlastní válečné zkušenosti ztělesňuje prožité trauma.
Číst byste ale měli i její biografii The Lives of Lee Miller, kterou napsal její syn Anthony Miller. A zachytil story barevnou jako kaleidoskop.
Lee Miller nebyla jen onou „ženou v první linii“. Představovala crème de la crème předválečné společnosti, modelku, kterou v róbách od Chanelu či Lanvinu nefotil nikdo menší než Edward Steichen. Dívku pocházející z prominentní společnosti, již ovšem v sedmi letech znásilnil rodinný přítel a nakazil ji kapavkou.
Ženu, podle jejíchž prsou nechal jeden výrobce skla navrhnout sklenice na šampaňské. Měla záplavu ctitelů, ale ani ta jí nepřinesla trvalou harmonii. Dvakrát se vdala, druhým manželem byl britský surrealistický malíř Roland Penrose, podle jehož knihy vznikl scénář snímku.
Velmi kritický pohled na svou matku předestřel její syn Anthony Penrose. Nechává jí kredit, že byla múzou pro časopis Vogue i mnohé slavné muže včetně Pabla Picassa či Joana Miróa, skvělou kuchařkou a ženou, která se nebála jít do první linie, aby přinesla svědectví o válce.
Zároveň ji ale viděl jako mizernou matku a depresivní, zahořklou stařenu s náročnými vrtochy.
Film proto vnímejte jako vstupenku do světa, o němž dnes píšeme v rámci Forbesu Life. Kde je „money and power“, ale také umění, móda, krása. A spousta zkázy a bolesti, protože tam, kde je hodně světla, očekávejte i hodně tmy. Což je mimochodem rovněž základní fotografická poučka.
Film Lee: Fotografka v první linii je v českých kinech od 10. října.
