V devadesátých letech Richard Burda vlastní sbírku známek prodal, aby zasvětil život dražení známek těch ostatních. Podařilo se. Jeho aukční síň Burda Auction trhá české filatelistické rekordy. V základech jejího úspěchu ale stojí dobré lidské vztahy a obyčejné podání ruky se sběrateli.
Za prvních šest měsíců letošního roku se v Česku vydražilo 3187 uměleckých děl. Richard Burda má přitom v rámci jedné dražby ve své aukční síni v nabídce i 3500 položek. Řeč je totiž o sběratelských poštovních známkách, konzervativním oboru, jehož aktiva platí za bezpečný investiční přístav.
„S investicemi třeba do akcií se filatelie nedá srovnat. Celý trh je mimořádně stabilní a je na něm vidět dlouhodobý mírný růst. Ale třeba covid s cenami lehce zamíchal a některé sbírky známek se prodaly i se stoprocentním ziskem,“ popisuje Burda ve své aukční síni v nenápadné části pražských Dejvic.
Velké částky nejsou jeho byznysu cizí. Byla to totiž právě Burda Auction, kde se trhaly některé české aukční rekordy. A jeden tu padl celkem nedávno, konkrétně letos v březnu, když se tu dražil nepoužitý blok dvanácti známek Penny Black z roku 1840.
A v čem byly výjimečné? Jde o součást o vůbec první sady poštovních známek na světě. U Burdy se blok s profilovým portrétem britské královny Viktorie vydražil za 9,1 milionu korun. A stal se tak nejdražší zahraniční známkou vydraženou v Česku.
Během stejného březnového víkendu se vydražily známky za necelých třicet milionů korun. Skoro dva miliony korun stála jednoho ze sběratelů žilkovaná desetikoruna, jedna z nejcennějších známek československého původu. I to byl za tuto konkrétní známku rekord.
Teď se Burda se svým výkonným ředitelem Stanislavem Výtiskem připravují na další velkou dražbu, která v pražských Dejvicích (a hlavně online) proběhne 14. a 15. září. O co se budou jednotliví sběratelé přehazovat, si nechme na později.
Se známkami se Richard Burda dostal do styku skrze sbírku svého dědy. Svět filatelie tak úzce protkaný s historií světa ho ihned pohltil. Svou vlastní sbírku si začal budovat už jako malý, když věrně doprovázel na poštu babičku, která mu nějakou tu známku pokaždé ráda koupila.
V tehdejším Československu neměl Richard Burda o filatelistickou komunitu nouzi, ostatně Česko dodnes platí, alespoň co do poštu sběratelů per capita, za sběratelskou velmoc.
S příchodem sametové revoluce však začal přemýšlet, jak se svým hobby naložit dál. A zda sběratelskou oblibu nelze přetavit do funkčního byznysu. Neváhal proto prodat svou tehdejší sbírku, která mu vynesla v té době slušnou sumu kolem deseti tisíc korun, a dal se do práce.
