Costa Coffee, Beefeater Gin, síť hotelů Premier Inn… To vše jistě znáte, Samuela Whitbreada nejspíš nikoli. Toto je archetypální story, jak z ničeho vytvořit něco – konkrétně firmu, která má aktuálně hodnotu přes 150 miliard korun.
Školní rok se blíží, a pokud byste snad zapochybovali o tom, že vzdělání má svoji cenu, přečtěte si následující řádky. Na začátku bylo tři sta liber. V polovině 18. století to nebylo málo: přepočty na současné hodnoty jsou vždy ošidné, ale nic nezkazíme tím, když budeme kalkulovat s nižšími statisíci dnešních korun.
Tyto peníze vzali pan a paní Whitbreadovi z rodinné kasy a poslali svého šestnáctiletého syna Samuela, sedmé dítě z osmi sourozenců, do učení na pivovarníka. Přitom mladý Samuel měl za sebou studijní přípravu na kněžskou budoucnost, místo toho ale vyrazil k nejsvětštějším možným cílům.
Jednak uvařit skvělé pivo. A také tím vydělat dost peněz – s pomocí tvrdé práce, píle a inovací. To vše se dnes hodí připomenout, neboť Samuel Whitbread se narodil 30. srpna roku 1720.
V roce 2024 je z jeho odkazu Whitbread Group, aktuálně na londýnské burze naceněná na více než 150 miliard korun. Pivu se dávno nevěnuje, primárně sází na hotelnictví. Zas a znovu to potvrzuje roli jednotlivce v dějinách: nebýt otce-zakladatele, nic z toho by neexistovalo.
Investice, průzkum trhu, škálování… To, co zní jako newspeak z dnešních zasedaček prosklených kanceláří, Samuel Whitbread uváděl v praxi už v časech, kdy české země teprve vyhlížely tereziánské reformy.
A další vyloženě nadčasové poučení: Whitbread vstoupil do pivovarnického byznysu se dvěma společníky, společně do něj vložili 2600 liber a on po necelých třiceti letech jejich podíly za třicet tisíc liber vykoupil. Na první pohled báječné zhodnocení. Při podrobnějším zkoumání mizerné rozhodnutí, protože křivka hodnoty firmy svištěla ke hvězdám.
Whitbread – zase ty paralely s dneškem – se nebál moderních záležitostí, jako jeden z prvních ve Velké Británii urychlil vývoj svého pivovaru instalací parního stroje, který mu sestrojil sám James Watt. Rozšiřoval portfolio, aktivně akvíroval konkurenci, vydělané peníze investoval v nemovitostech…
Kromě pokroku čistě byznysového ale Whitbread hleděl i na společnost, náležel mezi významné abolicionisty.
„Mohu hrdě říci, že byl vůbec prvním mužem, který ve sněmovně zmínil obchod s otroky a nabádal ministerského předsedu (Williama Pitta mladšího), aby mu věnoval pozornost,“ uvedla později jeho dcera Harriet Gordon.
Ta se provdala za významného advokáta a velkoplantážníka na ostrovech Antigua a Svatý Vincenc. Z jejího otce, někdejšího adepta kněžské sutany, se zase mezitím stal člen parlamentu, proto mohl otevírat podobná témata na nejposvátnějším místě britské demokracie.
Jeho pivovar navštívili i král Jiří III. s manželkou Šarlotou Meklenburskou-Střelickou a panovník byl dle webu firmy „neskonale potěšen“ tím, že zde spatřil parní stroj. I on cítil, jak může impériu pomoci, když se nebude o pokroku jen mluvit, ale poddaní ho především budou uvádět v praxi.
To by samo o sobě stačilo na pohádkový příběh, jenže dějiny budování nejsou jen pohádka, naopak. Po prvním předání (Samuel Whitbread zemřel roku 1796) přišly obvyklé potíže. Samuel junior, velký obdivovatel Napoleona a jeho reforem, dokonce spáchal sebevraždu. Společník jeho syna zahynul při tragédii přímo v továrně…
Překážek se našlo hodně, to je další nadčasová lekce. Ale Whitbread & Co Ltd. z nich vyšlo úspěšně díky tomu, co razil jeho zakladatel. Zkoušelo a hledalo. Firma začala piva stáčet do lahví, ustoupila od tmavého piva, které přitom desetiletí Britové milovali, a ve 20. století se vrhla na populárnější ležáky.
Jak připomíná Berry Richie ve své knize Neobvyklý pivovarník: Story Whitbreadů 1742–1992, najdete jen málo britských firem, které přežily tak dlouho nejen se silnou rodinnou účastí, ale také s neutuchajícím vlivem. Whitbread & Co Ltd. náleží do prestižního indexu FTSE 100, jednoho z primárních ukazatelů stavu londýnské burzy.
Společnost sem došla díky tomu, co kapitalismus také obnáší: časy se zásadně mění, a pokud firmy nechtějí propadnout do zapomnění, je někdy potřeba být radikální a úplně změnit obor.
Prvním významným tahem byl právě vstup na burzu v roce 1948. Následně získával Whitbread dobře známé značky: whisky Laphroaig, Beefeater Gin, investoval do Pizza Hut, TGI Friday, do Costa Coffee… Poslední značka už je prodána a nejen ona. Byznys není neměnný monument, nýbrž aktivní řeka.
A směr té vlastní Whitbread zásadně změnil tím, když se vrhnul do hotelnictví. Svoji pivovarnickou větev Whitbread Beer Company firma prodala už v roce 2001, v roce 2004 pak koupila právě hotely Premier Lodge – za 536 milionů liber, čímž zásadně doplnila svoji síť Travel Inn.
„Vždycky nás zajímá koupě za správnou cenu,“ zhodnotil tehdy mluvčí firmy velký tah a otec-zakladatel musel odněkud zdaleka jen s potěšením přitakat.
Nově vzniknuvší Premier Inn je se 750 pobočkami největší britskou sítí mezi levnými hotely, do toho společnost dále spravuje restaurace či puby. Pivo tedy zůstalo, leč v úplně jiné podobě. Staletí minula, na trůnu se protáčeli panovnice a panovníci – ale Whitbread je stále tady.
A pořád vydělává a roste. Dějiny kapitalismu v přímém přenosu: tři sta liber na školné se nakonec proměnilo v miliardy. Konečná to však být nemá, jak pronesl při svém jmenování předseda představenstva Adam Crozier: „Jsem nadšený z toho, že můžu kormidlovat společnost k dalším kapitolám její opravdu dlouhé historie.“
