Zatímco prvňáčci se většinou do školy těší a jsou plní očekávání, rodiče může trápit lehká nervozita z toho, aby jejich děti přechod zvládly co nejlépe. Zeptali jsme se odborníků, jak děti připravit na co nejlepší start a jaké dovednosti u nich podporovat, aby byly v budoucnu úspěšné.
Děti před vstupem do první třídy už zpravidla prošly kratší či delší předškolní přípravou a samotným zápisem do první třídy, tudíž povědomí o zralosti dítěte a připravenosti na vstup do školy by rodiče měli mít. „V zásadě není potřeba nijak děti doma doučovat. Žádoucí je ovšem děti rozvíjet v dovednostech, jako je samostatnost, sebeobsluha, ale také pečlivost, trpělivost a respekt,“ doporučuje rodičům prvňáčků Martina Olivová, zakladatelka základní školy Magic Hill v Říčanech u Prahy.
Důležité je podle Olivové děti také připravit na to, že musejí umět někdy počkat na ostatní a respektovat tempo třídy. „V dnešní zrychlené době totiž děti očekávají a mnohdy i vyžadují rychlou nebo i okamžitou odezvu na své potřeby, což ve třídě minimálně dvaceti dětí není možné,“ vysvětluje.
Problém, který s tím souvisí, je i roztržitost a nepozornost. „Dnešní děti jsou zvyklé na krátké, rychlé podněty, mívají problém vyslechnout delší instrukci, zopakovat ji a následně splnit. Mají pozornost roztříštěnou na vícero stran a nedokážou se soustředit na jeden delší pokyn,“ konstatuje zakladatelka Magic Hill.
Nejlépe podle ní mohou rodiče dítě připravit, pokud se společně budou věnovat čtení, vyprávění, povídání si s dětmi a samozřejmě nechávat dětem co nejvíc samostatných úkolů adekvátně věku. Stěžejní je sebeobsluha, hygiena a pomoc v domácnosti. „Byť to na první pohled nevypadá, bude se to dětem ve škole všechno hodit,“ vysvětluje Olivová.
Poslední týden prázdnin je vhodný také pro praktické přípravy, jako je společný nákup aktovky a pomůcek nebo organizace dětského pokoje tak, aby vyhovovala potřebám budoucího školáka.
Po rozvolněném prázdninovém režimu je stěžejní nastavit dítěti tu správnou ranní rutinu, která začíná už večer – včasným usínáním. Nejdřív si nacvičte vstávání ve správný čas a pak můžete pomalu přidávat nové kroky – ať už je to příprava oblečení předem, samostatné oblékání, čištění zubů do určitého času, nebo příprava batohu. Správně nastavená rutina znamená, že vaše dcera nebo syn bude každé ráno chodit do školy bez většího stresu a se vším, co budou ve škole potřebovat.
Před začátkem školního roku je dobré si také společně natrénovat cestu do školy, ať víte, kolik času na ni budete potřebovat.
První školní den může být plný emocí jako pro dítě, tak pro rodiče. Dejte vašemu dítěti najevo, že je naprosto v pořádku cítit nervozitu nebo obavy a že jste tu pro něj. Snížit nervozitu můžete tím, že si s dítětem budete o škole povídat a motivovat ho. Proberte s ním jeho obavy, povyprávějte mu o svých zážitcích ze školy a vyzdvihněte, jaké výhody nástup do první třídy má.
Z prvního školního dne udělejte speciální událost. Připravte svému dítěti hezký den, na který bude rádo vzpomínat. Udělejte si dostatek času, ideálně si vezměte volno z práce. Pokud je to možné, přizvěte i další členy rodiny a po skončení školy si dejte slavnostní oběd.
Kolik kroužků?
S nástupem do školy často přichází i možnost volby prvních kroužků, a rodiče tak stojí před otázkou, kolik kroužků dětem vybrat, aby se mohly co nejlépe rozvíjet, ale aby to nebylo příliš zatěžující. Podle Evy Kávkové, ředitelky vzdělávací a poradenské organizace EKS, žádný univerzálně vhodný počet kroužků neexistuje.
„Důležité ovšem je umět reflektovat, co mi učení a kroužek dává, co mne tam baví a nebaví, co jsem se díky tomu naučila. To vše je stavební kámen v sebepoznání, sebereflexi a mapování mých kompetencí, na kterém je pak super stavět třeba právě výběr školy a další kariérní směřování,“ vysvětluje.
Pro učitele je podle ní někdy těžké najít, jaké silné stránky žák či žákyně má, protože se třeba ve škole neprojevují, škola je nebaví a mají špatné známky. To ale vůbec nemusí znamenat, že nemají na něco nadání – pak se kompetence dají vystopovat třeba v zájmových aktivitách, což je ale problematické u těch, kteří žádné nemají.
„Pokud dítě zájmy nemá nebo je nedokáže artikulovat, tak mi přijde šikovné prostě zkoušet různé věci a právě pak reflektovat, co tam dítě baví a nebaví a obecně se o těchto věcech s dítětem bavit,“ doporučuje Eva Kavková.
To je podle ní asi to nejlepší, co rodič může pro své dítě udělat. Ptát se, naslouchat, rozebírat, nabízet a podporovat. „Důležité je dítě taky nezahlcovat a neorganizovat mu veškerý čas. Jak říká Silva Pýchová z Partnerství pro vzdělávání 2030+, dítě má také mít čas se občas nudit,“ připomíná Kavková.
Příprava na budoucnost
S nástupem do první třídy přichází čas, kdy by měli rodiče začít o vzdělávání a rozvoji svých dětí přemýšlet komplexněji a se zaměřením na budoucnost.
Zatímco reálný svět se za poslední desítky let markantně proměnil, český vzdělávací systém v mnohém zamrzl, což je výzva nejen pro školství, ale i pro rodiče, kteří mohou v mnohém svým dětem pomoci i sami.
První větší změny české školství čekají v roce 2025, kdy začnou platit nové osnovy výuky na základních a v mateřských školách. Nové osnovy už po dětech nebudou chtít jen znalosti, ale hlavně dovednosti. Obecně už ve školním curriculu jsou dány klíčové kompetence, které by se měly promítat do výuky. Jsou to kompetence k učení, řešení problémů, komunikativní, sociální a digitální schopnosti.
„Problém ale je, že řada učitelů a učitelek je neumí zakomponovat do výuky tak, aby se děti učily nějaký předmět a u toho zároveň rozvíjely jednu či více těchto kompetencí. A pokud jim zbyde čas, kterého je obecně velmi málo, zvláště pak na druhém stupni, věnují se klíčovým kompetencím bokem nebo vůbec,“ vysvětluje Kavková, proč reforma rámcových vzdělávacích programů snižuje rozsah učiva ve prospěch rozvíjení dovedností potřebných pro dnešní dobu.
Dnešním absolventům škol podle Kavkové chybí sebedůvěra, samostatnost při rozhodování, sebeřízení, kritické myšlení, práce s informacemi a sebereflexe. A právě to jsou dovednosti, na které se v rozvoji svých dětí mohou zaměřit od útlého věku i jejich rodiče.
Obecně by se podle ní žáci a žákyně potřebovali více potkávat s reálným životem a u každého předmětu přemýšlet o tom, proč se ho vlastně učí, v čem jim v životě pomůže a jak ho můžou zužitkovat. Je nutné dětem vysvětlovat, proč je daná věc důležitá a jak se jim bude v životě hodit.
Podle Olivové jsou mezi školami obrovské rozdíly. „Některé školy mají skvěle postavené aktivity, žáci a žákyně získávají různou praxi z reálného života, chodí na stáže, besedy, mají předměty, které jsou projektově zaměřené a podporují iniciativu a podnikavost žáků, a někde nemáte téměř nic,“ konstatuje a s Evou Kavkovou se shodují na tom, že stěžejní je vše reflektovat.
„Platí to samé, co jsem řekla u kroužků – je hodně důležité, aby se rodiče s dětmi partnersky bavili, pátrali po tom, co je baví či nebaví a proč. Také aby je vedle školy i oni učili kritickému myšlení a práci s informacemi,“ vysvětluje Kavková.
S dovednostmi podle Martiny Olivové souvisí i proměna role žáka ve vzdělávacím procesu. „Měli bychom děti vést k aktivnímu zapojení, posilovat jejich vnitřní motivaci, přenášet na děti odpovědnost za výsledky svého vzdělávání. V tom se osvědčují nové metody výuky, aktivizující výuka a více samostatné práce spíš než výklad učitele.“
Rodiče v tom podle ní mohou sehrát roli například v tom, že se nebudou pídit jen po známkách jako výsledku vzdělávání, ale naopak se budou zajímat o to, co se dítě naučilo, jak tuto dovednost může použít, jak něco rodičům umí vysvětlit, jak si poradí ve složitější situaci, jak zvládá samostatně fungovat například v cizí zemi na dovolené a podobně.
Olivová podotýká, že tento přístup ovšem předpokládá kromě proměny školství také změnu společenskou, včetně edukace rodičů a společenské debaty o tom, jak budeme vzdělávat děti v budoucnu, co by měl umět absolvent toho či onoho stupně školy. „Abychom nevedli debaty jen o výši rozpočtu a platech učitelů. Problémy českého školství totiž nevyřeší jen více peněz v rozpočtu,“ uzavírá.
