Realitní trh se v posledních dvou letech výrazně proměňoval. Teď se zdá, že přichází stabilizace. Vyplývá to mimo jiné z informací o chuti investorů kupovat velké nemovitosti do svých portfolií. Na nákupy se chystá i Reico, investiční společnost České spořitelny. Ta ve střední Evropě spravuje aktiva v hodnotě přes 38 miliard korun a je nejstarším a největším retailovým nemovitostním fondem u nás.
O tom, v jakém stavu je aktuálně realitní trh, co mohou drobným investorům nabídnout realitní fondy i proč Česko v některých ohledech vybočuje z celoevropského průměru, mluví v rozhovoru předseda představenstva společnosti Dušan Sýkora.
Nedávno vyšla analýza poradenské společnosti Knight Frank, ze které vyplývá, že investiční aktivita na realitním trhu roste. Co ty investice oživilo? A jak je na tom podle vás trh teď?
Já bych možná nejdřív řekl, že z našeho pohledu vlastníka a správce nemovitostí není až tak úplně důležité, jestli je investiční trh velký nebo malý a jestli transakce jsou nebo nejsou. To je asi spíš důležité pro toho, kdo ty prodeje zprostředkovává. Pro nás je důležité, zda v případě, kdy se ty transakce dějí, prokazují, že jsou nemovitosti správně naceněné. I když je transakcí málo, tak se nám v uplynulých dvou třech letech potvrdilo, že máme nemovitosti naceněné správně. My jsme sice v uplynulých třech letech nic nekoupili, ale prodávali jsme a všechno jsme prodali za valuace. Takže pro nás není důležitá velikost trhu, ale spíš cenová nálepka.
Co se týče aktuální velikosti trhu, myslím si, že mezi všemi českými nemovitostními fondy, a je jich opravdu hodně, teď peníze jsou. Všichni chtějí nakupovat a každý čeká na nějakou zajímavou cenovou nabídku. V uplynulých dvou letech se čekalo, že nějaký hráč na trhu neustojí drahé bankovní financování a že budou prodeje pod tlakem. Teď to vypadá, že nic nepřijde.
Myslím, že nyní už náklady na financování mají vrchol za sebou. Vypadá to, že žádné problémy na českém nemovitostním trhu nebudou, a proto se subjekty, které mají peníze, do nákupů pouštějí. Vědí, že už nic prodávané pod tlakem a s velkou slevou nepřijde.
Vy jste nenakupovali z jakého důvodu?
My jsme ty peníze v uplynulých dvou letech neměli, takže proto jsme nenakupovali. Teď se to otočilo, už peníze máme, nakupovat chceme, na nákupech jsme a také čekáme na nějakou zajímavou příležitost.
A je nyní na trhu dost nemovitostí ke koupi?
Určitě na trhu jsou. Ale ty obchody, které jsou k mání, jsou hodně velké. Podobně jako byly třeba Arkády Pankrác (Arkády Pankrác koupil loni nemovitostní fond Trigea za 6,4 miliardy korun, pozn. red.). Teď se prodává také brněnské obchodní centrum Galerie Vaňkovka. To jsou všechno opravdu velké dealy, které zvládne jen pár hráčů. Takže velké obchody na trhu jsou, ale ty menší, třeba v objemu půl miliardy či miliardy, které by byly zajímavé pro víc hráčů, se zatím moc neobjevují.
Investice do nemovitostí táhl v prvním pololetí roku hlavně český kapitál. Znamená to, že přečkal krize ve formě a že domácí investoři jsou v dobré kondici?
Spíš si myslím, že to je dané spořivým nastavením českého národa. Když se podíváme, jaká je míra úspor a kolik lidé šetří a odkládají na budoucnost, tak u nás je to výrazně víc než v okolních zemích. Vůbec se nemůžeme srovnávat třeba se Slovenskem. Slováci v průměru téměř nespoří. A Češi jsou, podobně jako Němci, naopak strašně spořiví. S příchodem krize a vysoké inflace Češi začali šetřit a odkládat peníze ještě víc než v minulosti.
Je to teď vidět i na vývoji ekonomiky, která neroste a pořád jsme se v reálném vyjádření nedostali nad předcovidovou úroveň. Jsme v tomto ohledu asi poslední země v EU a myslím si, že do velké míry je to nastavené tím, že Češi hodně peněz odkládají stranou. A jeden z cílů, kam peníze dotékají, jsou nemovitostní fondy. Je to takový koloběh: lidé šetří, peníze jdou do nemovitostních fondů, ty mají na investice a jsou schopné nakupovat.
Je něco, co vás za uplynulé dva roky, kdy realitní trh procházel o něco divočejším obdobím, vysloveně překvapilo? Něco, co jste nečekal?
Překvapilo mě, že to na českém nemovitostním trhu žádný velký hráč nezabalil. Nebyl tu žádný celkový bankrot ani odpis investice třeba třicet procent, jak se to stalo na Slovensku. V Rakousku byly i stoprocentní odpisy, v Německu jsou padesátiprocentní odpisy celkem běžné. Na českém trhu se vůbec nic nestalo, to je velmi příjemné překvapení.
