Animovaný film V hlavě 2 zachraňuje nejen společnost Pixar, které během prvního víkendu promítání vydělal 295 milionů dolarů, ale také rodinné vztahy. Jak přínos filmu hodnotí psychologové a odborníci?
Od premiéry prvního dílu V Hlavě uběhlo deset let, během kterých se posunuly technologie i způsob, jakým hovoříme o pocitech. Přibylo také diskusí o duševním zdraví nejmladších, prožili jsme světovou pandemii.
Ani filmová hrdinka Riley nezůstala stejná. Už není onou malou roztomilou holčičkou. Vstupuje do puberty a režisér Kelsey Mann měl před sebou složitý úkol: popsat vnitřní svět dospívajících tak, aniž by se propůjčil klišé, a ukázat krajinu pocitů teenagerky v celé její složitosti.
„První díl doporučuji rodičům i dětem. Moc se mi líbil. Stejně jako druhý, ke kterému mám drobné výhrady. Vztah s přáteli, který řeší filmová Riley, je jen střípek toho, čím se dospívající zaobírají. Velkou roli totiž hraje sexualita, ale pak by film nebyl přístupný dětem,“ říká Peter Pöthe, dětský psychoterapeut a psychiatr, který také vede podcast O dětské duši.
V druhém díle V hlavě chyběla sexualita, která hraje pro dospívající zásadní roli. Film by pak ale nebyl přístupný dětem.
Podle Pötheho, zjednodušeně řečeno, se mozek v pubertě tvoří znovu. „Dochází tam k resetu mozkových drah, začíná se rozvíjet neokortex. Dospívající nepřemýšlejí, je to vývojové okénko,“ podotýká MUDr. Pöthe a dodává, že nic jako „normální“ puberta neexistuje, pro dospívání šílenost patří.
Oceňuje také, jakou roli ve filmu V hlavě 2 hrála závist. „Během dospívání se znovu redefinujeme a srovnáváme. Závist můžeme otočit do něčeho pozitivního, ale rodičům vysvětluji, že jejich snaha samotná teenagerům nestačí. Oni potřebují rodiče odmítnout. Ti by v ideálním případě měli dát dítěti najevo, že jsou tu pro něj, když budou mít s vrstevníky problém. Být pro dítě bezpečným přístavem,“ míní Peter Pöthe.
„Ač to na první dojem nemusí být zřejmé, podstata vývoje lidského mláděte spočívá z velké části v práci s vlastními emocemi,“ říká psycholožka a psychoterapeutka Magdalena Dostálová. Podle ní V hlavě 2 výstižně ilustruje, jak tento vývoj probíhá.
„Nové vývojové období přinese zpočátku nesrozumitelné emoce, se kterými se ,uživatel‘ i jeho okolí musejí naučit pracovat a rozumět jim,“ sděluje Magdalena Dostálová a dodává, že stejně jako ve filmu, tak i v životě je možné, že „večer ulehne ke spánku sladké dítě, aby se probudilo jako rozervaný puberťák“.
Přirovnává to k víru divoké řeky, ve kterém se dítě společně s rodiči ocitli. „Není čeho se chytit, co dříve fungovalo, je buď zastaralé, nebo nefunkční. Puberťák musí za chodu vymýšlet nové emoční strategie,“ popisuje Magdalena Dostálová.
Puberta je jako vír divoké řeky, kde se ocitá rodič a dítě. Není čeho se chytit, co dříve fungovalo, je buď zastaralé, nebo nefunkční.
Domnívá se, že film dobře ilustruje také, jak se posouvají hodnoty dospívajícího dítěte a prioritou se pro něj stává mínění vrstevníků. „O přízeň rodičů ale stále stojí, jen ovládá sofistikované mimikry, aby to nikdo nemohl rozpoznat,“ myslí si psychoterapeutka a psycholožka. Pubertu vystihuje jako synonymum boje emocí o nadvládu.
„Film dospěje k rozuzlení, že není třeba nadvlády jako jediné emoce nade všemi. Potřeba jsou všechny. Život přináší mnoho různorodých situací a v každé je místo pro jednu nebo více z naší emoční zásobárny. Dostáváme ,požehnání‘ se zlobit, cítit smutek, vztek, radost i úzkost. Divák dostává zprávu, že je naopak lepší emoce prožívat než se snažit se neustále ovládat,“ uzavírá Magdalena Dostálová.
Psycholožka a koučka Lenka Šilerová, která působí na Fakultě podnikohospodářské na VŠE, oceňuje, že V hlavě 2 bude bavit celou rodinu.
„Dospívající se bezpochyby budou dobře identifikovat s Riley a jejím vnitřním bojem a uvědomí si, že v tom nejsou sami. Rodiče se buď pobaví nad tím, co mají za sebou, nebo připraví na to, co je čeká. Také pochopí, že prožívání jejich teenagerů není neobvyklé,“ vykládá.
Příběh o hledání rovnováhy mezi starým a novým. Tak vnímá film psycholožka a gestalt terapeutka Kateřina Odstrčil Vlachynská.
„Film nás zve do vnitřního světa hlavní hrdinky Riley, která se potýká s počátkem období dospívání. K pěti základním emocím (radost, smutek, nechuť, vztek, strach) přibyly čtyři nové (úzkost, závist, stud, nuda). Emoce, které se v období dospívání obecně nově objevují, mohou však nabývat různé individuální podoby. Záleží na temperamentu, prostředí, podmínkách. Příběh tedy nelze brát v tomto ohledu faktograficky stoprocentně,“ podotýká odbornice.
Zdůrazňuje také, že puberta je změna, která jako každá proměna vyžaduje nárok na kreativitu a nalezení nových způsobů, jak fungovat ve světě.
Pozitivně hodnotí také vizualizaci řídicího panelu, který má Riley v hlavě. „Je to jako soubor emocí, které v každém daném okamžiku vyjadřují naše potřeby a pohánějí naši motivaci k chování. To nám pomáhá rozpoznat vlastní pocity a jejich vliv na naše jednání,“ sděluje Kateřina Odstrčil Vlachynská.
Přijetí sebe sama skrz personifikaci našich emocí. S dobrými i špatnými vlastnostmi. Technika, která je používána někdy při psychoterapeutickém procesu, je podle Terezy Malimánkové, vedoucí psychologické poradny Therapia, použita právě v obou filmech V hlavě. „Polidštění je v psychoterapii nápomocné tím, že je klient schopen vnímat své problémové emoce s větším odstupem a méně se s nimi identifikuje,“ vysvětluje.
Ve filmu psychoterapeutku Terezu Malimánkovou zaujalo ztvárnění úzkosti. „Často slaví i úspěchy, ale nemyslí na důsledky. Stejně jako workoholik, který trpí vnitřní úzkostí, že musí pracovat více, aby dosáhl úspěchů a byl konečně dost dobrý, skutečně může být jeden z nejlepších. V tom je úzkost nápomocná. Přichází však na základě falešných přesvědčení o sobě,“ upozorňuje.
Zajímavé by bylo sledovat nové emoce, které se objeví u řídicího centra tentokrát dospělé Riley. Fanoušci se shodují, že další díl V hlavě musí po takovém diváckém úspěchu rozhodně přijít. Snad nebudeme čekat na jeho pokračování opět celou dekádu.
