Tradičně si 21. srpna připomínáme invazi vojsk varšavské smlouvy. Každoroční připomínka tvoří jeden z nejdůležitějších milníků našeho národního utrpení, který v příběhu českých dějiny nahradil již poněkud antikvovanou Bílou horu. Ať už na sebe bere podobu vyprávění o zadušení československého pokusu o reformu státního socialismu nebo potvrzení, že od Rusů a komunistů se nedá nic dobrého čekat, jejím jádrem je relativně černobílý příběh o tom, jak jsme byli zlovolně přepadeni a přemoženi vojenskou silou. Napojuje se tak na český autostereotyp o naší holubičí, demokratické povaze, která je vystavena ústrkům cizích nepřátel.