Chcete-li si koupit nové bydlení, přestěhujte se v rámci Evropy kamkoli jinam. Hlavně pryč z Česka. To si lze s trochou nadsázky vzít z nejnovějších dat aktuálního Deloitte Property Indexu 2024.
Index sestavovaný každoročně společností Deloitte monitoruje, jak Evropané bydlí – a kolik je to stojí. Jedním z ukazatelů, které analýza popisuje, je dostupnost vlastnického bydlení. Tu index vypočítává z průměrných ročních hrubých mezd potřebných k pořízení nového vlastního standardizovaného bytu o průměrné velikosti sedmdesát metrů čtverečních.
Právě v dostupnosti bydlení jsme se propadli na samé dno mezi osmnácti sledovanými evropskými zeměmi. Aby se průměrný Čech mohl stát majitelem nového bytu, potřebuje k tomu 13,3 hrubé roční mzdy, na Slovensku je k nákupu nového bydlení nyní potřeba ekvivalent 12,7 hrubé roční mzdy.
Opačný a notně pozitivnější konec žebříčku opanovalo Dánsko, kde k nákupu nového bytu stačí 4,7 průměrné hrubé roční mzdy.
„Česko se předloni umístilo nejhůře, loni nás přeskočilo Slovensko a skončili jsme předposlední, nyní jsme opět nejhorší z celé Evropy. Dostupnost vlastního bydlení v Česku tak zůstává nadále špatná a zatím to nevypadá na změnu,“ říká Miroslav Linhart, vedoucí partner v oddělení finančního poradenství Deloittu.
„Mezi nejdůležitější faktory, které mohou zlepšit nízkou dostupnost bydlení, patří výstavba nových domů a bytů, zjednodušení stavebních předpisů a povolení, dostupnost hypoték, zlepšení infrastruktury a také podpora pro developerské projekty zaměřené na dostupné bydlení,“ tvrdí.
Mezi nejdostupnější hlavní města Evropy pro pořízení vlastního bydlení patří Řím a Oslo.
Umístění Česka v podstatě kopíruje i Praha, i když tu v nedostupném bydlení předstihl Amsterodam. Kupující v nizozemské metropoli musí ušetřit ekvivalent 15,1 průměrného hrubého ročního platu, aby si mohli dovolit vlastní bydlení. Praha je na tom o něco lépe.
„Přestože loni Pražané k vlastnímu bydlení potřebovali ekvivalent 14,3 hrubého ročního platu a letos jde o 13,5 platu, Praha se v dostupnosti vlastního bydlení propadla. Po Amsterodamu je nyní druhou nejméně dostupnou ze zkoumaných metropolí v Evropě. Bratislava, která byla loni předposlední, si naopak o dvě místa polepšila a Prahu přeskočila,“ vysvětluje Petr Hána, ředitel oddělení Deloittu zaměřeného na nemovitosti a stavebnictví.
Mezi nejdostupnější hlavní města Evropy pro pořízení vlastního bydlení patří Řím a Oslo. Tamním obyvatelům stačí ekvivalent méně než osminásobku průměrné hrubé roční mzdy. Následují Záhřeb, Varšava, Kodaň a Lublaň.
O něco lépe vychází umístění Prahy v dostupnosti nájemního bydlení. Zatímco nejdražším městem pro nájemníky je Londýn s 33,8 eura za metr čtvereční měsíčně, následovaný Dublinem, Paříží a Barcelonou, Praha se z necelých šedesáti sledovaných měst umístila na čtyřiadvacáté příčce. Průměrný měsíční nájem je dle dat Deloittu 15,9 eura za metr čtvereční. Nejnižší nájmy hlásí řecká, italská nebo bulharská města.
„Trh pronájmů byl v Česku během roku 2023 napjatý a ceny se vracely na předpandemickou úroveň, leckde ji už přeskočily. Nájemní bydlení tak zažívá boom zejména ve všech regionálních městech a souběžně s tím se stále více investorů a developerů začíná zaměřovat na výstavbu nájemních projektů,“ doplňuje Hána.
Průzkum sledoval i intenzitu nové bytové výstavby. Tu Deloitte vypočítává z celkového objemu dokončených bytů na tisícovku obyvatel v daných zemích. Nejvíce se dle dat staví v Irsku, kde loni vzniklo 6,19 nového bytu na tisíc obyvatel, následuje Izrael, Polsko, Dánsko, Francie, Rakousko, Belgie a Norsko – vše nad pět nových bytů na tisíc obyvatel.
Česko se s počtem 3,52 dokončeného bytu na tisíc obyvatel umístilo na desáté pozici z dvaceti sledovaných zemí.
