Pracoval na stavbě a ve volném čase dělal hudbu. Dvacet let dřiny ho ale nakonec odměnilo virální senzací, v níž se snoubí mongolský hrdelní zpěv a techno.
Když zkombinujete techno, hluboké hlasy tradičního mongolského hrdelního zpěvu a ocelový industrial ostravského průmyslového areálu, dostanete něco unikátního. V rámci Colours of Ostrava přesně tuto kombinaci přinesl nizozemský dýdžej Ummet Ozcan, který v rozhovoru pro Forbes popisuje, jak mu jedna písnička na TikToku změnila život.
Jeho hudba má tu výhodu, že ačkoli jde o taneční techno a další elektronické žánry, dokáže přitahovat publikum, které by si jinak na takový koncert nezašlo. Skloubení prastaré kmenové atmosféry s dunivými beaty moderního techna zkrátka funguje. Nahoru se ale potomek tureckých emigrantů dostával pozvolna.
„První song jsem měl v roce 2001. Myslel jsem si, že tím vystřelím nahoru, ale nepovedlo se. Pak jsem měl období asi sedmi let, než jsem zakotvil u techna. První LP jsem měl v roce 2007. Do té doby to bylo složité, pracoval jsem na stavbě jako dělník,“ říká Ummet Ozcan.
„Tehdy jsem pracoval tři dny v týdnu, abych si vydělal na to, abych mohl dělat muziku,“ dodává Ozcan v backstagi jen pár desítek minut po svém koncertu. Spolehlivě naplnil a roztancoval druhou největší stage Colours of Ostrava.
Zlom v jeho kariéře nastal, když si vyzkoušel EDM a jeho práce si všimli velikáni oboru jako Tiesto a Armin van Buuren. Ten pravý kopanec směrem vzhůru přišel ve chvíli, kdy si pohrával se svým hlasem a na TikTok nahrál pro legraci krátké video, kde ho testuje. Po milionech interakcí na základě jeho příspěvku vznikla skladba Xanadu. A život se mu obrátil naruby.
Turecko, Nizozemsko a mongolský hrdelní zpěv. Jak se tohle stalo?
Bláznivá kombinace, že? Mám sice turecký původ, ale narodil jsem se do druhé generace v Nizozemsku. A teď ta mongolská část. Je to docela vtipné, protože je to něco, co jsem byl schopný dělat odmala. Snažil jsem se imitovat zvuky aut a podobně.
Zahrát si v kung-fu filmu by byl můj velký splněný sen.
Takže jste ani nevěděl, co děláte?
Neměl jsem tušení, že umím hrdelně zpívat. Později jsem zjistil, že je to mongolská tradice, ale ve svojí hudbě jsem to nepoužil. Poprvé až před dvěma lety. Zkusil jsem si jen tak pro srandu udělat z toho melodii a tím vznikla skladba Xanadu.
Znamená ten popěvek v mongolštině vůbec něco?
Pokud vím, tak nic. V některých jazycích ale paradoxně ano. V korejštině to prý znamená „Moje máma jde do práce“. Nahrál jsem to na sociální sítě a přes noc tenhle příspěvek explodoval.
Lidé asi čekali, že to něco znamená…
Možná to bude tím, že jsem to tedy nazval jako mongolské techno, protože k hrdelnímu zpěvu jsem přidal techno beat. Netušil jsem, že se to k sobě bude tak dobře hodit.
Co na to Mongolové?
Líbí se jim to. Říkají, že to reprezentuje část jejich kultury pro celý svět, protože to proběhlo několikrát internetem jako virál. Navíc já jsem jejich muziku znal. Jejich rocková skupina The Hu měla po světě také úspěch, poslouchám ji už posledních pět let. Díky ní mě také napadlo udělat z hrdelního zpěvu něco pro moji hudbu.
Kdy jste si uvědomil, že Xanadu způsobilo na sítích poprask?
To bylo neuvěřitelné. Do té doby jsem měl kolem 500 tisíc sledujících na Instagramu a kolem 1500 na TikToku. Tehdy jsem chtěl s TikTokem skončit, vypadalo to, že tam není nic moc pro mě, samá vtipná videa. Pak jsem tam nahrál úryvek Xanadu a šel jsem spát.
Ráno jsem se probudil a měl jsem tam asi pět milionů reakcí. Říkal jsem si, co se to sakra děje. Během jednoho roku mi přibylo přes milion fanoušků a já si uvědomil, že jsem našel něco speciálního.
Když vás člověk slyší naživo hrdelně zpívat, má dojem, že to proháníte nějakým filtrem počítače. Říkají vám to lidé?
Slyším to pořád. Musel jsem kvůli tomu dokonce opakovaně nahrávat nová videa, kde ten hlas skutečně dělám. Lidé tomu vážně nevěřili. Dělám více hlubokých hlasů, mongolský hrdelní zpěv je jen jeden z nich.
Jak náročné je to na hlasivky?
Když to zkoušíte poprvé, bolí vás z toho v krku. Musíte si na to zvyknout. Já mám praxi přes třicet let, takže už to nevnímám.
Během koncertu jste organicky do svojí hudby zakomponoval skupiny jako AC/DC nebo Prodigy. Nepřekvapí vás někdy, co všechno jde dobře dohromady?
Vzniká to podobně jako Xanadu. Něco si pro zábavu zkouším a někdy přijdu na to, že to zní vážně dobře. Proto využívám při živých koncertech i hudební nástroje, jsem blázen do fléten, během koncertu tady na Colours jsem použil tři nebo čtyři. Začal jsem je kupovat před pěti lety, dnes jich mám přes padesát.
Zůstanete u fléten, nebo se posunete k dalším nástrojům?
Zatím zůstávám u nich, protože jsou pro mě nejjednodušší. Mám ale také didgeridoo, které jsem už v minulosti ve skladbách použil. Někdy využívám i brumli. Možné kombinace jsou nekonečné, paradoxně jsem si s nástroji pohrával dlouhou dobu, ale používat při hudbě jsem je začal až nedávno.
Jako DJ se musíte napojit na energii davu, jak se toho snažíte dosáhnout?
Hrozně rád čas od času prostě přihodím do melodie nějakou legendární písničku. V tu chvíli můžete vážně cítit, jak se energie změní a dav eruptuje. Nechci to ale přehánět, je to pak očividné. Trochu mi to komplikují hudební nástroje, protože se na ně musím soustředit. Těžší je to i na takto velkých festivalech, atmosféra není tak komorní.
Musel jste se to naučit?
Je tam určitá vývojová křivka, musíte prostě přijmout, že každé publikum bude jiné. Týden před Colours jsem hrál v Istanbulu a bylo to něco úplně jiného. Lidé stáli všude kolem mě i za mnou, všichni byli velice blízko, tancovali. Jsou to od festivalů trochu odlišné světy.
Kdy vás uvidíme v kung-fu filmu?
Je vtipné, že se ptáte. To je moje další vášeň, miluji bojová umění přes dvacet let, na kung-fu filmech jsem vyrostl. Teď mám i vlastní výuku kickboxu. Občas také dělám soundtracky pro filmy. Ale ano, zahrát si v kung-fu filmu by byl můj velký splněný sen.
