Druhá největší kryptoměna co do tržní kapitalizace oslavila deváté narozeniny. Tedy alespoň podle jejího spoluzakladatele a nejvýraznější osobnosti Vitalika Buterina.
Počátky Etherea jsou jako cokoli v této síti jeden velký zmatek. Dat, ke kterým ho můžeme navázat, je ve skutečnosti více. Shoda, a to dokonce ani v akademické sféře, nepanuje ani o tom, kdy se poprvé na síti objevila kanonická verze ethereového white paperu, což je bezesporu jeden z hlavních milníků vzniku nového blockchainu.
Buterin pochopitelně svojí poznámkou naráží na úplně jiné datum, a to na okamžik, kdy byl v síti vytěžen první ethereový blok, takzvaný genesis blok. K tomu skutečně došlo až 30. července 2015. My se však raději podíváme, co tato pouť plná zběsilosti a překotného vývoje přinesla, a také na plány sítě do budoucna.
„Všechno nejlepší k devátým narozeninám, Ethereum. Těším se na to, co přinese další desetiletí,“ napsal Buterin na sociální síti X u příležitosti takzvaného Launch Day. Na přiložené fotografii se někteří z prvních přispěvatelů ethereového kódu, včetně Gavina Wooda, Vlada Zamfira a Lefterise Karapetsase, sešli v malé kanceláři v Berlíně, aby sledovali spuštění prvního bloku.
Autorství Etherea přísluší celkem pěti lidem. Největší podíl ale patří Buterinovi, jenž přinesl ústřední vizi a publikoval v listopadu 2013 white paper se základním nástřelem konceptu, a Gavinu Woodovi, který ji zhmotnil do podoby technického yellow paperu.
Širší veřejnost se o projektu dozvěděla na začátku roku 2014, kdy Buterin přednesl svůj koncept na každoroční velké bitcoinové konferenci v Miami. Ještě téhož roku získal projekt velmi slušný kapitál na rozjezd, v komunitě tehdy značně originální, leč kontroverzní metodou: primárním úpisem tokenů (ICO).
Mezi 22. červencem a 2. zářím 2014 takto od investorů projekt vybral přes 18 milionů dolarů výměnou za ethery tehdy ještě neexistujícího blockchainu. Ethery šly koupit jen za bitcoin.
Samotný ethereový blockchain byl nicméně spuštěn až 30. července 2015. První investoři tak vstupovali do poměrně vysokého rizika, naštěstí Buterin nebyl mezi bitcoinovou komunitou úplně neznámou tváří, což dávalo určitou záruku.
Proč se jeho autoři vůbec rozhodli vytvořit další blockchain? Bitcoin a všechny jeho tehdejší bezmyšlenkovité kopie fungovaly prakticky velmi podobně – byly to účetní knihy, které distribuovaným způsobem sledovaly stav jednotek bitcoinu (nebo jiného coinu) a jejich vlastnictví.
O potvrzení pravosti se pak staral takzvaný konsenzový mechanismus. V případě bitcoinu a jeho kopií to byl slavný Nakamotův konsenzus v podobě důkazu prací neboli těžba. Ethereum se v něčem z toho inspirovalo, například právě ve způsobu dosahování síťového konsenzu, byť i tam se vydalo vlastní cestou. Zároveň se poprvé odvážilo tento základní koncept značně rozšířit.
Namísto pouhého sledování stavů částí kryptoměny přidalo sledování stavů datového úložiště pro obecné účely. Z „pouhé“ decentralizované účetní knihy se tak stal distribuovaný stavový počítač.
Výše uvedené po počátečních porodních bolestech – jednou z nich byl obří hack první decentralizované organizace v létě 2016 – odstartovalo ve světě kryptoměn opravdovou revoluci. Díky ní dnes máme decentralizované finance se světem blockchainových půjček, NFT, blockchainové hry či třeba decentralizované burzy pro směnu kryptoměnových tokenů mezi sebou.
Ethereoví těžaři, kteří byli v září 2022 nahrazeni validátory, na rozdíl od bitcoinové sítě nevykonávali pouze úlohu potvrzovatele transakcí, ale také úlohu jejich vykonavatele – na jejich zařízení běžel zároveň virtuální stroj Etherea, ve kterém dochází k bezpečnému spouštění chytrých kontraktů.
Ty představují v podstatě klasické programy a aplikace, jen běžící na decentralizovaném blockchainu. Využívají se především k vykonávání automatizovaných chytrých smluv bez prostředníka.
Výhodou je, že si kdokoli může jejich kód prohlédnout a auditovat jej. Funguje to zhruba tak, že požadavek správce chytrého kontraktu vyvolá určitou část programu a za poskytnutí potřebné výpočetní kapacity jsou odměněni určitou malou částkou v etheru (takzvaný gas).
Celá síť se do provozu uváděla léta.
Ethereum byl natolik komplikovaný projekt, že se celá síť uváděla do provozu v řádu let. První verze nazvaná Frontier vlastně jen spustila blockchain a umožnila provoz prvních chytrých kontraktů. Lidem mimo projekt ale umožnila aktivní zapojení – mohli spustit těžební sestavy a také začít na síti experimentovat.
Od té doby proběhlo na blockchainu Etherea množství dalších aktualizací. A na rozdíl od většiny těch bitcoinových často zpětně nekompatibilních, protože radikálně upravovaly fungování celého blockchainu.
Jedna z nejvýznamnějších – Beacon Chain – například spustila novou konsenzuální vrstvu původně označovanou jako Ethereum 2.0, která po důkladném otestování bezproblémového provozu v roce 2022 nahradila celý koncept konsenzu založeného na těžbě novým mechanismem.
Ten je založen na uzamčení daného množství etheru na omezený čas výměnou za možnost validovat transakce a získávat za to nepatrnou odměnu (takzvaný proof-of-stake, zkráceně PoS).
Přechod na PoS umožnil na blockchainu Etherea provést dvě důležité změny. Jednak energetickou úsporu provozu blockchainu, ale především odemknutí možnosti mnohem většího škálování celé sítě.
Nad Ethereem v průběhu let vznikla řada projektů, tokenů a aplikací. Mnohé z nich v minulosti síť natolik zahlcovaly, že se transakční poplatky šplhaly do nesmyslných výšin a síť se stávala pro některé scénáře prakticky nepoužitelnou.
To se mělo s přechodem na PoS změnit. Problémem je, že požadavky na kapacitu a škálovatelnost rostou minimálně stejně rychle, jako stačí vývoj Etherea reagovat. Jestli tedy přechod zmíněné problémy skutečně vyřešil, ukáže až čas.
Vývoj sítě každopádně nekončí. Buterin ostatně nastínil novou roadmapu, zahrnující další čtyři vývojové fáze, které hrají v dalších možnostech škálování významnou roli: The Surge, The Verge, The Purge a The Splurge.
Když přeskočíme k poslední, Buterin věří, že v budoucnu donutí efektivita úspěšné blockchainy k centralizované tvorbě bloků a decentralizované zůstane pouze jejich ověřování. V případě Etherea tomu tak možná skutečně bude, protože síť inklinuje ke stále větší datové hustotě bloků – což v decentralizované síti vše výrazně komplikuje kvůli vysokým požadavkům na dostupnost dat.
Paralelně však musí existovat způsob, jak udržovat decentralizovanou sadu validátorů, provádějící i vzorkování dostupnosti dat. To by měla zajišťovat nová síťová role Builder, vytvářející bloky s uživatelskými transakcemi a předkládající je spolu s nabídkou k přijetí navrhovatelům, tedy náhodně vybrané skupině validátorů.
Mechanismus by měl přinést i další výhody typu efektivnějšího nakládání s blokovým prostorem. Na straně druhé ale celý návrh vytváří řadu otázek týkajících se bezpečnosti a důvěryhodnosti celého konceptu.
