Počítačové hry zatím na olympiádu nemíří. Ani nemusí – budou mít vlastní. Mezinárodní olympijský výbor podpořil vznik olympiády pro esporty, jejíž první ročník se odehraje příští rok v Saúdské Arábii. Veterán české gamingové scény Lubomír Jurka v rozhovoru pro Forbes popisuje, jak se na esportu může podepsat a v čem mají Češi šanci uspět.
Trh esportů letos podle portálu Statista dosáhne na objem 4,3 miliardy dolarů. V Česku už přilákal k investicím i miliardáře Daniela Křetínského, Patrika Tkáče či Dalibora Dědka. Rozrůstající se segment přitahuje sponzory a pomalu se začíná dotahovat na menší klasické sporty.
Plánovaný projekt startující v Saúdské Arábii, pro kterou jsou počítačové hry jedním ze strategických pilířů, jak se odpoutat od závislosti na ropě, ale vynechává některé ikonické tituly. Především střílečky, mezi nimi i jednu z nejhranějších her světa: Counter-Strike.
Ve světě esportů se už dlouho pohybuje Lubomír Jurka, bývalý hráč League of Legends s přezdívkou Eze. Prošel si veleúspěšným českým klubem Entropiq a později vytvořil tým pod značkou Neophyte. Po své hráčské kariéře u her zůstal: v Olomouci založil herní centrum i organizaci Hrej zdravě a jako místopředseda se angažuje v České asociaci esportu.
Jak velký gamechanger je pro esport oficiální podpora od olympijského výboru?
Sice se to nejmenovalo olympiáda pro esporty, ale něco podobného už v minulosti existovalo. Šlo o takzvané World Cyber Games (WCG, pozn. red.), které probíhaly v letech 2001 až 2013. V podstatě to byla taková rádoby e-olympiáda, než nastal útlum esportů. Nyní se to zase žene nahoru.
Na WCG jezdila i česká reprezentace, která patřila mezi špičku: čeští hráči z týmu AMD Cyber Gaming byli i v nejlepší světové čtyřce.
Říkáte, že esport prožívá renesanci. Jak se projevuje?
Všechno kolem se zvětšuje a díky obnovené vlně zájmu to cítí i Česká asociace esportu. Rostou sázky, takže to více tlačí i sázkovky. Esport se navíc úspěšně dostává mezi segment dospělých, především rodičů. Vidím to v naší gamingové olomoucké herně, kde děláme příměstské tábory, kyberochranu pro děti a tak dále.
Co od olympijského projektu čekáte?
Uvidíme. Všichni vidí, že to tlačí Saúdská Arábie, která bude první ročník i pořádat. Zatím je plán uspořádat event každé dva roky.
Tituly jako Counter-Strike, Fortnite nebo Call of Duty budou ze soutěží úplně vynechány. Není nezařazení zrovna první jmenované „svatokrádež“?
To je bohužel pravda. Counter-Strike je vedle League of Legends nejhranější hra na světě. Jde o ikonu. Přijde mi škoda, že ho organizátoři plánují vypustit, protože právě za „céeskem“ je nejvíc fanoušků a sponzorů. Bude mě hodně zajímat, jak jim to zafunguje.
Organizátoři se očividně chtěli vyhnout střílečkám. Na druhou stranu tam ale mají tituly jako Tekken a Street Fighter, tedy typické mlátičky…
Mlátičky to sice jsou, ale když se podíváte na podporu MMA a UFC, tak ta stoupá. Mohou říct, že je to vlastně totéž – a ještě se svézt na vlně jejich popularity. Se střílečkami je to podobné, jen v opačném gardu. Po světě probíhají ozbrojené konflikty a je to zkrátka ošemetné pro někoho, kdo do toho dává hodně peněz.
Řešíte něco podobného na zasedáních vaší asociace?
Rozhodně. A je pravda, že sponzoři se z podobných důvodů podpory stříleček rádi vyvarují. Na druhou stranu je Counter-Strike nejhranější hra a nikdo s tím nic neudělá. Já si myslím, že jde o otázku doby a hra se tam v budoucnu nakonec objeví. Ať si všichni píšou, že to na event spojený s olympiádou nepatří, ale stejně tam Counter-Strike jednou bude. Neumím si to bez něj dlouhodobě představit.
Counter-Strike se na olympiádě v budoucnu objeví.
Oni si to tam sponzoři, hráči a veřejnost stejně protlačí. Stejně tak na to budou tlačit vývojáři, v případě Counter-Strike studio Valve, které má na kontě i veleúspěšnou Dotu.
Dnešní esport je hodně mezinárodní, podobně jako klasické sporty. Na soupiskách týmů se potkávají hráči a hráčky z různých zemí. Videoherní olympiáda bude ale na národní bázi. Jak to zahýbá s celým esportem? Začnou se tvořit spíše národní týmy?
Tvorbu reprezentačního týmu bychom měli na starost asi my v asociaci a šlo by o výběr z různých týmů. Je to, jako byste skládali nároďák v hokeji. Uděláme výběrové řízení na trenéra, který si pak vybírá kádr tak, aby k sobě hráči seděli. Navíc musíme brát v potaz, že někteří jsou zavázaní u svých klubů.
Stejně jako když v hokeji hrají někteří v NHL a klub je nepustí na mistrovství světa. Pokud se zrovna bude hrát jeden z hlavních turnajů, tak nám kluby hráče reprezentovat také nepustí.
Nebude tam alespoň nějaké reprezentační okno po vzoru fotbalu?
To teď těžko říct. Zatím se to řešilo většinou tak, že jsme se domluvili s domácími kluby jako Sampi, Dynamo Eclot či Enterprise. Ty samozřejmě chtějí, aby se jejich hráči ukázali v reprezentaci. Ani u nás ale nejsou kluby ryze české – i naše týmy si kupují hráče z Dánska, Polska, Švédska, Německa… Takže ani u nás nejde vzít jeden sehraný tým a prostě ho obléknout do reprezentačních barev.
Nejvyšší výhra by měla dosáhnout šedesáti milionů dolarů. To není vůbec špatné, uslyší na to sponzoři?
Pokud by tým uspěl, může to do dané země skutečně přilákat sponzory. Jako jsme vyhráli hokejové mistrovství světa a zvedl se zájem o české hráče, tak úplně stejně by to fungovalo ve světě esportu. Už to nebude tak, že v top týmech bude třeba jeden či dva Češi nebo Slováci, ale najdou se další.
V čem jsme v Česku dobří?
Velice dobré jméno máme ve hře League of Legends. V její nejvyšší světové lize máme řadu hráčů. Stejně tak trenéři, to je případ třeba bratrů Kněžínkových, jsou úspěšní mezinárodně. Kvalitních hráčů máme spousty, týmy se ale ještě učí je lépe komunikovat navenek.
Kolik dnes stojí provoz esportového týmu?
To je vážně těžké říct, ale mohu uvést, že ten vývoj šel hodně dopředu. Když jsme začínali my, cpali jsme do toho vlastní peníze, a když se týmu vážně zadařilo, sáhl si na pár desítek tisíc. To je dnes pryč. Nejlépe to u nás dělal tým eSuba, který si uměl sehnat sponzory a působit profesionálně navenek.
Teď už přišly nové týmy, za kterými stojí velká jména jako Křetínský, Kabrhel, Tkáč, Dědek… Už nejde ani tak o partnery, ale rovnou o majitele, kteří do nich nyní sypají asi nejvíce peněz. Někdo to buduje jako sportovní klub, jiný to bere jako projekt, který později za velké peníze prodá. Jedno je ale jisté: esporty budou vedle běžných sportů normálně existovat.
Je pro vás vyhlášení esportové olympiády mobilizační chvílí v rámci asociace?
Všechny nás to zaměstná, ale velký rozdíl oproti velkým mezinárodním akcím to nebude.
A není impulzem, aby se budovalo více na národních základech?
Největší překážkou, pokud chcete založit úplně špičkový tým kdekoli po světě, je právě nedostatek hráčů. Obecně panuje přesvědčení, že to z hráčů čistě jedné národnosti neposkládáte. Já byl vždy zastáncem toho, že mít jednotnou sestavu je super stav. Jenže to má i jeden obrovský háček.
Ona totiž lehká jazyková bariéra není na škodu – zachovává profesionální herní komunikaci. Když ale budete mít samé Čechy, zvyšuje se riziko, že se všichni rozhádají, protože budou rozumět všem svým průpovídkám. Zažil jsem obě situace. Osobně jsem zastáncem toho, mít národní tým pro každou disciplínu, ale z výše popsaných důvodů to tak úplně nejde.
Máme ambici poslat do Saúdské Arábie tým na každou herní disciplínu?
To říkám otevřeně, že určitě ne. Třeba v Tekkenu vůbec nevíme, zda to někdo v Česku na vyšší úrovni hraje. U dalších menších her půjde také o otázku financí. Určitě budeme chtít soutěžit v League of Legends, Rocket League, iRacingu, FC EA.
Třeba poslední zmíněná, bývalá FIFA, má hodně kvalitních českých hráčů, kteří by mohli udělat úspěch. Jediným jejím problémem je, že se o ni vývojáři nestarají optimálně, takže nemá kvalitu typickou pro herní tituly spadající do kategorie esportů.
Ze které hry přivezeme medaili?
Nejlépe z League of Legends, tam máme velmi kvalitní hráče. Škoda, že Counter-Strike nebude součástí her, českým reprezentantům bych v něm věřil.
