Před třiceti lety se zrodil příběh turistické známky. Od té doby se jich vyrobilo dvacet milionů.
Na začátku byla touha ukázat mladým skautům krásy českých hor. Zavést je na místa, která, ač je měli na dosah, vůbec neznali. Tak se zrodil před třiceti lety příběh turistické známky – vzpomínky s vůní dřeva, s níž se někdy setkal snad každý. Dala základ sběratelské hře, do níž je dnes jen v Česku aktivně zapojeno padesát tisíc turistů. Ročně posbírají více než milion lipových vypalovaných plaket.
Ten, kdo dřevěným kolečkům vdechl život, je David Holub. V devadesátých letech vedl skauty v Malé Morávce a zjistil, že spousta těch čtrnáctiletých a patnáctiletých kluků nikdy nebyla na Pradědu a na jesenické hřebenovce, zatímco u moře nebo v Praze už několikrát.
„Jak se říká, pod svícnem je tma. Dodnes objevujeme neprávem opomíjené přírodní a historické památky, které mají lidé za humny. Turistické známky byly prvním sběratelským suvenýrem a lidem se prostě zalíbily,“ říká.
Zároveň dodává, že podobné placky, namalované na dřevě, už ve dvacátých letech existovaly na trampských osadách. Současné turistické známky jsou ale mnohem propracovanější a preciznější. Jejich výroba probíhá za pomoci gravírovací CNC frézy, která přenese ručně malovanou grafiku do mosazné matrice. Ta se nahřeje na pět set stupňů a pod tlakem vypálí grafiku do kolečka z lipového dřeva.
Naši partneři jsou po těch letech extrémně spolehliví – například chatař na horské boudě ví, že pivo, párky a turistické známky mu prostě nesmí dojít!
„Otiskem vzniká unikátní věc, jejíž hodnota stále stoupá. Mezi sběratelskými raritami jsou dnes už ty první verze známek. Jedna se nedávno vydražila na Aukru za šestnáct tisíc korun,“ prozrazuje David Holub. Firma, kterou na výrobu známek zakládal, má dnes třicet zaměstnanců a obrat kolem čtyřiceti milionů korun. Za třicet let se v Čechách vyrobilo zhruba dvacet milionů dřevěných plaket.
