Atraktivně natočené sportovní drama Dívka a moře má v pátek premiéru na streamovací platformě Disney+. Stojí za ním tým kolem Pirátů z Karibiku – a na výsledku je to vidět.
Když herečku Daisy Ridley obsadili do nové trilogie Hvězdných válek, zdálo se, že má před sebou velkou kariéru. Tím spíš, že v roli Rey rozhodně nezklamala, což se bohužel nedá říct o filmech samotných, zejména deváté epizodě.
A prokletí neúspěchu se usadilo i na ní. Snad s výjimkou poirotovské Vraždy v Orient expresu marně čekala na roli v povedeném snímku. Ne že by příležitosti nedostávala, ale ať už šlo o Dceru divočiny, Občas myslím na smrt, nebo Chaos, pokaždé se účastnila přinejlepším průměrných počinů.
Až nyní to konečně změnila. Dívku a moře natočil zručný Nor Joachim Rønning, který stojí třeba za pátým dílem Pirátů z Karibiku, a z filmu, který původně mířil jen na streamovací služby, dokázal udělat podívanou, která si po pozitivních testovacích projekcích vysloužila i omezené nasazení v amerických kinech.
V Česku měl premiéru 19. července na Disney+ a patří rozhodně k nejsilnějším streamovacím novinkám, na něž během léta narazíte. Vychází ze stejnojmenné knihy Glenna Stouta, který v roce 2009 popsal příběh Trudy Ederle, první ženy, jež přeplavala Lamanšský průliv. A produkoval ho Jerry Bruckheimer, který stojí i za pirátskou sérií.
Daisy Ridley ve filmu ztvárnila plavkyni, která jde proti všem. Proti rodině, která by nejradši, aby doma vařila a pekla a provdala se za atraktivní partii, proti systému, který od ní čeká to samé a navíc se zděsí, když začne chtít závodit v bazénu.
Tady jsme totiž o sto let zpátky, myšlenkově však kdesi v pravěku, kde jsou ženy v bazénu cosi sprostého a nemyslitelného, a když už, tak mají aspoň plavat v jiných částech než muži. Gertrude „Trudy“ Ederle, která málem zemřela na spalničky, se ale rozhodne zažité pořádky bořit.
Nejprve si vybojovat olympiádu a pak, když ani tenhle průlom k uznání nestačí, svést něco, co bylo do té doby v podání žen nemyslitelné: přeplavat průliv La Manche mezi Anglií a Francií.
Dopředu bylo jasné, jaký tenhle film bude mít problém: s napětím. Je zjevné, jak snímek skončí, a čím víc se blíží finále, tím víc dramatičnost spíše opadá. A tak tady rozhoduje cesta, kterou se plavkyně k cíli dostala, a s tou si Rønning poradil velmi dobře.
Tahle dobovka z meziválečného období totiž skutečně nevypadá, jako by mířila na stream. Jsou na ní vidět vysoké produkční hodnoty, bohatá výprava i atraktivní kulisy. A Rønning vypráví ve strhujícím tempu, kde se pořád něco děje.
Celým filmem se pak vine i silná feministická linka, kde se sice některé motivy opakují až příliš, ale aspoň intenzivně popisují, jak nespravedlivé časy ještě před sto lety vládly. Daisy Ridley je v roli Trudy patřičně nezdolná, ale zároveň se jí daří brát situaci s nadhledem a nenechává se dílčími neúspěchy odradit.
Sport funguje jako dobré prostředí, kde celospolečenské problémy nahlížet. Stačí vzpomenout jiný povedený snímek Souboj pohlaví, který mapoval boj Billie Jean King za spravedlivé odměňování tenistek ve srovnání s jejich mužskými kolegy.
Dnešní optikou se už vyhrocenost obou příběhů zdá až absurdní, přitom některé problémy přetrvávají, koneckonců debata o rovných odměnách na tenisových turnajích trvá dodnes. I proto jsou podobné snímky cenné, tím spíš, že oba díky atraktivní formě mají šanci přitáhnout širší publikum.
Rønning natočil odvážnou plaveckou výpravu efektně, moře působí nebezpečně a zatraceně chladně, přesto všemi překážkami proplouvá Trudy bez větších obtíží. Jako by věděla, že hrát si na velké drama nemá ani smysl, když rozuzlení příběhu stejně není těžké uhodnout.
I díky tomu a díky sympatické hlavní hrdince je Dívka a moře příjemná feel good podívaná, na poměry streamovacích služeb navíc řemeslně špičková a produkčně hodnotná. Až budete v pátek či kdykoli jindy hledat podívanou na večer, tohle je spolehlivá volba.
