České Švýcarsko zdaleka není jen Pravčická brána. Tady jsou naše tipy, jak si krásný kout země užít naplno.
České Švýcarsko si kdekdo spojí s Pravčickou bránou, plavbou mezi soutěskami v Hřensku nebo také s předloňským požárem. I mimo tyto exponované lokality ale nabízí příhraniční oblast řadu méně navštěvovaných malebných zákoutí, kde stojí za to ztratit se v divočině.
Jen něco málo přes hodinu jízdy od Prahy naleznete oázu absolutního klidu uprostřed hlubokých lesů posetých pískovcovými skalními věžemi, bez turistických autobusů a stánků se suvenýry. Lesy v hraničním pásmu na kraji Krušných hor si oblíbili i filmaři; zdejší krajina si zahrála například ve velkofilmu Letopisy Narnie.
Nejlepším výchozím bodem k pěším vycházkám do okolní přírody i pro výlety do dalších lokalit Českého Švýcarska je Ostrov u Tisé. Osada „na konci světa“ jen s několika chalupami a malým kempem leží přímo na českoněmecké hranici a není tam pokrytí mobilním signálem. Nejen to z ní činí jedinečnou destinaci, kam jet obrazně i doslova „vypnout“ a naordinovat si digitální detox.
Ideálním místem pro restart je tu čtyřhvězdičkový hotel Ostrov s vnitřním bazénem a wellness, posazený na kraj lesa mezi soustavu romantických rybníčků. Resort je skvělým místem pro ty, kdo nechtějí být rušeni – ať už při relaxaci, nebo při pracovním jednání v nadstandardně vybaveném konferenčním zázemí.
Z teras hotelových pokojů, přímo z vířivky nebo z místní restaurace se nabízí výhled na vrcholky protějších skalních stěn, kde se odvážní provazochodci ve výšce několika desítek metrů nad zemí procházejí po jedné z nejdelších slack line v Česku.
Místo je splněným snem nejen všech milovníků klidu, ale i rodiny Kuličových, která hotel provozuje už druhou generaci.
Tamější restaurace pod vedením šéfkuchaře Reného Tichého nabízí českou kuchyni v moderním hávu. Vyhlášená je především zdejší kulajda, kterou vychválil i foodbloger Lukáš Hejlík, a nejen k pomalu pečeným masům se tu popíjí Ostroff z lokálního Pivovaru Falkenštejn.
Osadu kolem dokola sevřenou panenskou přírodou chráněné krajinné oblasti Labské pískovce tvoří kromě hotelu a kempu jen pár chalup a policejní objekt připomínající někdejší česko-německou hranici. Ta se vine po stezce lesem vedoucí hned od okraje obce.
Z dělicí čáry, v minulosti obepnuté ostnatým drátem, dnes zbyla jen úzká lesní pěšina s hraničními kameny, které slouží jako orientační body naučné stezky Zapomenuté pohraničí.
Ta nad Ostrovem na jednu stranu pokračuje několikakilometrovou stezkou k Rájeckým rašeliništím a na druhou směrem k sedm kilometrů vzdálenému vrcholu Děčínského Sněžníku. Na německé straně se na ni napojuje turistická trasa vedoucí až do Rosenthalu.
Tato spojnice kdysi zvaná Hraniční cesta vznikla už v dobách, kdy se v Ostrově zpracovávalo železo. V lese jsou dodnes patrné zbytky historické dlažby na Železné cestě, po níž se od šestnáctého století koňskými povozy přepravovaly železné výrobky z hamrů v Ostrově do Saska.
Hned za Ostrovem ční na německé straně ze skal uprostřed březového háje vyhlídka Grenzplatte. Z plochého kamene se náhle naskytne ojedinělý výhled do krajiny, kde široko daleko není vidět nic jiného než husté lesy a skalní věže Labských pískovců.
Ty mají často romantické názvy dané tvarem, který připomínají. Vedle Orla, Korábu nebo Soudku je to třeba Doga, která střeží Libouchecké údolí ve východní části Tiských stěn a je dalším oblíbeným místem slacklinerů.
Jen kilometr za hranicemi se na německé straně nachází další přírodní unikát – Zpívající pramen. Název dostal díky libozvučnému zurčení, kromě nějž je v krajině slyšet jen zpěv ptáků a zdálky občasné zvonění horolezeckých karabin.
Nejznámějším turistickým cílem v této lokalitě jsou bezesporu Tiské stěny (na fotkách níže). K těm se dá sice snadno dostat i z parkoviště vedlejší obce Tisá, ovšem to byste se ochudili o nejkrásnější část výletu.
Dva kilometry v lese nad Ostrovem se totiž rozkládá malé skalní městečko Himmelreich. Nebeská říše je skrytým rájem, díky kterému by se České Švýcarsko mohlo klidně přejmenovat na „Českou Narnii“ podle známého blockbusteru, který se tu natáčel.
Dnes místní pískovcové stěny slouží především horolezcům, kteří tu při svých výkonech musejí dodržovat přísné zásady ochrany přírodního dědictví (například používat jen textilní lana, boty s hladkou podrážkou a žádné magnézium).
Keramické cedulky na zdejším památníku těm, kteří se z dobrodružství ve skalách u nás nebo za hranicemi už nevrátili, připomínají i temnou stránku pohádkové krajiny.
Z Ostrova do Tiských stěn je to zhruba čtyři kilometry lesní stezkou. Těsně před vstupem do placeného areálu přírodní památky je možné občerstvit se na Turistické chatě, jíž lezci familiárně přezdívají „turbáza“.
Odtud vede asi tříkilometrová okružní trasa kolem pozoruhodných kamenných útvarů, z nichž nejznámější je asi ten v podobě hřibu. Právě zde, mezi Tiskými stěnami, údajně skončil život posledního volně žijícího orla skalního na českém území (než byl v roce 2006 znovu uměle vysazen v Beskydech), a to v roce 1880 rukou hraběte Františka z Thunu.
Původně tyrolskému šlechtickému rodu Thun-Hohensteinů, který stál u zrodu českého porcelánu, podléhala oblast dnešního Českého Švýcarska od sedmnáctého století. Když do českých zemí Thunové přesídlili, koupili v rámci pobělohorských konfiskací spolu se sídly v Benešově nad Ploučnicí, Klášterci nad Ohří nebo Cholticích a Egerberku také děčínské panství.
Z okružní trasy Tiských stěn lze sejít kamennou soutěskou nad starý hřbitov v obci Tisá. Zdejší pohnuté osudy připomíná venkovní expozice provázející po historických milnících českoněmeckých peripetií.
Když v rámci pomnichovského záboru Sudet zaútočily 22. září 1938 na Tisou tři stovky henleinovců, dokázali jim tu českoslovenští vojáci čelit nejdéle z celého pohraničí. Tisá při záboru Sudet padla 2. října až jako poslední.
Dnes je obec s tisíci stálými obyvateli oblíbenou základnou lezeckých výprav. Ve zdejším outdoorovém obchodě lze zapůjčit vybavení i bivak na přenocování v přírodě.
Prodejna je propojena s penzionem a útulnou restaurací Refugio, která servíruje jak fortelnou zelňačku, tak i lehčí vegetariánské pokrmy a domácí zákusky, jako je třeba skořicový řez „cimťák“. Další kalorie můžete v Tisé doplnit v kavárně Krmelec, která peče dorty a sweetboxy i na zakázku.
Tisá se nachází na začátku takzvané hřebenovky Českým Švýcarskem – dálkové pěší trasy, jejíž stokilometrová část vás provede od úpatí Krušných hor až po první kopce hor Lužických.
Její první etapa začíná v Rajecké dolině a pokračuje dál přes Petrovice, Tisou, Ostrov a Sněžník až do Děčína a dále pak vede po druhém břehu Labe až k nejznámějším turistickým lákadlům národního parku. Veřejnosti byla zpřístupněna teprve loni z iniciativy Ústeckého kraje a o.p.s. České Švýcarsko.
Z Velké ceny cestovního ruchu si již stihla odnést titul Nejlepší turistický produkt roku a nyní aspiruje na udělení evropského certifikátu Leading Quality Trails – Best of Europe.
Ideou trasy značené modrým hřebínkem v bílém poli je podpora udržitelného cestovního ruchu a lokálních podnikatelů, která má návštěvníky přivést i na méně exponované přírodní trasy.
Jednou ze zastávek, již na této trase nelze vynechat, je nejvyšší česká stolová hora Děčínský Sněžník (723 metrů nad mořem). Celou ji lze obejít po stezkách s výhledy na všechny světové strany. Za hezkého počasí je vidět na Ještěd, Říp i do Drážďan.
Nejkrásnější výhled je ovšem z třiatřicet metrů vysoké kamenné rozhledny, kterou nechal v roce 1864 postavit František Antonín Thun.
Věž vznikla původně pro kartografické účely jako jeden ze základních bodů rakousko-sasko-pruské triangulace. Právě tady byl vůbec poprvé zachycen televizní signál na českém území, a to v roce 1936 při vysílání olympijských her v Berlíně.
Nejzábavnější způsob, jak se dostat dolů z Děčínského Sněžníku, je na koloběžce. Po předchozím objednání je možné vypůjčit si je v Active Pointu Děčín a zde ji pak po absolvování jednoho z nejdelších sjezdů v Česku (deset až šestnáct kilometrů) také vrátit. Active Point založili v roce 2012 děčínští rodáci Sven Czastka s manželkou Petrou.
Oba aktivní sportovci postavili svoje podnikání na outdoorových zážitcích, skrze něž jejich zákazníci poznávají Českosaské Švýcarsko. Vedle koloběžek nabízejí zapůjčení kol, kanoí a ferratového vybavení, ale především výlety s průvodcem na kole, na vodě i na skále.
Uprostřed města vybudovali i kemp, který se těší velké oblibě mezinárodní klientely a je kromě ocenění nejlepší kemp v Ústeckém kraji i jedním z TOP 25 kempů v České republice.
Vyhledávané centrum adrenalinových aktivit s půjčovnou sportovního vybavení se nachází v Děčíně hned za mostem na Labském nábřeží. Ne náhodou; právě tady začíná Via Ferrata – jediná ferrata v Čechách, která leží v centru města.
Po Pastýřské stěně lze vystoupat šestnácti cestami různé obtížnosti až k vyhlídkové restauraci, za níž se rozkládá děčínská zoo. Odtud se nabízí jedinečný pohled na Labe i Děčínský zámek na protějším břehu. Pokud s lezením teprve začínáte a nemáte odvahu jít sami, nebojte se požádat o průvodce.
Po sportovním výkonu se hned na Labském nábřeží můžete odměnit i gastronomickým zážitkem. Na dobrou kávu, zákusek či vyhlášené bagely s trhaným masem zajděte do místního podniku Kafe na mapě, večer pak na drink a maso z grilu do stylového Karls grill baru. Mumraj na lezecké stěně lze pozorovat i z vedlejšího Burger Bergu.
