V
posledních týdnech se v české debatě ukazuje, jak obtížné je vymezit
krajní pravici, a obecně jak chybí ve veřejném prostoru dostatečně
jasná představa o pojmosloví, jimž by bylo možné uchopit amorfnost
současného politického spektra. Zleva se rozpaky zpravidla řeší tím, že
se rychle sáhne po označení „fašisté“, případně „náckové“, zprava se
mumlá cosi o „obyčejných konzervativcích“. Liberální střed stále ještě
nebyl schopen zpracovat, že jeho hegemonie, která se zdála zajištěná na
věčné časy, se stala (přinejlepším) křehkou a nejistou.
