V posledních týdnech se v české debatě ukazuje, jak obtížné je vymezit krajní pravici, a obecně jak chybí ve veřejném prostoru dostatečně jasná představa o pojmosloví, jimž by bylo možné uchopit amorfnost současného politického spektra. Zleva se rozpaky zpravidla řeší tím, že se rychle sáhne po označení „fašisté“, případně „náckové“, zprava se mumlá cosi o „obyčejných konzervativcích“. Liberální střed stále ještě nebyl schopen zpracovat, že jeho hegemonie, která se zdála zajištěná na věčné časy, se stala (přinejlepším) křehkou a nejistou.
