Po izraelských náletech na školu a humanitární zónu svědčí přeživší a úředníci o "každodenní vidině hrůzy"Děti jsou upalovány zaživa a třesou se strachy.Další den, další masakr. Tentokrát ve škole UNRWA v táboře Al-Nusseirat.
Children are burnt alive, and left shaking and trembling.Another day, Another massacre. This time on an UNRWA school in Al-Nusseirat camp. pic.twitter.com/NIiOBTqhcL— Khalissee (@Kahlissee) July 14, 2024
Masakr v Al Mawasi včera spáchal Izrael pomocí stíhaček, zabil více než 90 Palestinců a více než 300 jich zranil.VŠICHNI ZAVRAŽDĚNÍ BYLI CIVILISTÉ
The Al Mawasi Massacre was committed by Israel yesterday with fighter jets, killing 90+ Palestinians and wounding 300+EVERY SINGLE PERSON MURDERED WAS A CIVILIAN pic.twitter.com/efUWbFcd1I— YourFavoriteGuy (@guychristensen_) July 13, 2024
Minulé
úterý večer kolem půl sedmé byl v Abasan al-Kabíře na jihovýchodním
okraji Chán Júnisu v Gaze klid. Bzučení bezpilotních letounů pro jednou
utichlo a už několik hodin se neozývaly žádné výbuchy.Rita Abu
Hammadová, bystrá a hravá osmiletá dívka, stála stejně jako mnoho
dalších dětí před školou, která byla po několik týdnů domovem její
rodiny, a pozorovala hry ostatních dětí, obchodníky u jejich ošuntělých
stánků, dospělé, kteří si povídali, teenagery, kteří se snažili získat
připojení k internetu nebo stáli ve frontě, aby zaplatili několik šekelů
za nabití telefonů v malém odběrném místě elektřiny. V nedalekém stanu
seděli její tři bratři, sestra a jejich matka Rima Abu Hammadová."Najednou
jsme uslyšeli zvuk rakety a pak velmi silný výbuch," řekl
šestatřicetiletý Abu Hammad. "Pak už byl slyšet, vidět a cítit jen křik,
popel a krev. Když jsem se vzpamatoval, vzpomněl jsem si, že moje dcera
stála u brány školy. Zběsile jsem utíkal a křičel její jméno."
