Snad nejzávažnějším pondělním filmem byl na filmovém festivalu v Karlových Varech dlouhý, téměř dva a půl hodinový film Sergeje Loznicy Invaze (financovaný Holandskem, Francií a USA a vyrobený v produkce francouzské televize Arte, 2024). Je to už druhý observační dokument Sergeje Loznicy z Ukrajiny, před deseti lety natočil Majdan. Ve filmu Invaze prostě absolutně bez jakéhokoliv komentáře namířil kameru formou, které Britové říkají "fly-on-the-wall", nezúčastněný "pohled mouchy sedící na zdi" na dnešní každodenní Ukrajinu a její nejrůznější aspekty. Kolegyně Dominika Švecová poukázala na to, že vzhledem k tomu, že Loznica nikomu nedovolil promluvit přímo na kameru, celé to podle ní působilo trochu neosobně a trochu povrchně, nemohlo to jít do hloubky, protože nikdo nepřinesl své osobní svědectví. Já si ale myslím, že ten observační přístup byl záměrný, aby film působil objektivně.
https://kviff.tv/embed/video/3486-invaze-trailer/cs
A svědectví je to opravdu silné. Mělo by se promítat v každé domácnosti ve všech zemích světa. Píšu tady o tom, že se v letošních Karlových Varech vyskytuje více filmů, které se děsí nad nesmyslností, brutalitou a vražedností válek a toho, že se jako lidský rod nedokážeme poučit a opakujeme to vraždění vždycky po několika letech znovu a znovu.A v tomto případě jsem si při téměř tříhodinovém sledování všech těch záběrů z dnešní ztraumatizované Ukrajiny uvědomil, v jakém jsme to všichni obrovském průšvihu: v Americe hrozí vítězství Donalda Trumpa, ve Francii ultrapravice a ta Putinova vražedná válka je nám zatraceně blízko, navzdory tomu, že se to v ČR snažíme ignorovat a děláme zabijačky.