Rozjeli podnikání, kde hlavní roli hrají člověk, pes a běh. A jejich byznys stále roste.
Jejich původní plán byl rozhýbat lidi, dnes mají dobře fungující byznys s padesátimilionovým obratem. A dál rostou. Manželé Karolína a Šimon Ciprovi založili před lety úspěšnou firmu Dogs and Fun a se značkou Loype rozjeli podnikání, kde hlavní roli hraje člověk, běh a pes. Stojí za webem Běhej se psem a ke canicrossu přitáhli stovky lidí. A jeho popularita stále roste.
Přitom když před jedenácti lety začínali, věnoval se tomuto specifickému sportu málokdo. Více ho znali v zemích západně od nás, ve Francii i v dalších státech Beneluxu.
„My si řekli, že bychom ho chtěli více promovat v Česku, což se povedlo. Dnes znají canicross i ti, kteří se psem neběhají, pořádají se v něm závody a ta základna se stále zvětšuje,“ říká Karolína Ciprová.
Mezi prvními také začínali do Čech dovážet speciální postroje z Norska. A uvědomili si, že jen jejich prodej je neuživí. A tak ho museli zkombinovat s tím, že nabízeli výcvik psů, běh s nimi a později přidali i krmivo, jehož prodej dnes tvoří podstatnou část obratu.
„V posledních třech letech se posouváme od obchodní firmy více k té výrobní, a to hlavně v té části, která nám dává smysl,“ podotýká Šimon Cipr.
U postrojů zůstávají věrni výrobcům z Norska, z nichž se během let stali i jejich přátelé. Výroba v Česku by se s náklady na materiál, technologie i lidi nevyplatila. Nebo by výsledný produkt byl tak drahý, že by si ho koupil jen málokdo.
Nejde totiž o nic jednoduchého, postroje se vyvíjejí patnáct let s tím, že se tam pokaždé něco upraví. A ač se to podle Šimona Cipra zdá zvláštní, na postroji je více materiálu než na botách, i více šití a technologií. I proto nejde zrovna o levnou záležitost.
„Psovi musí postroj perfektně padnout, nesmí ho nikde tlačit, nesmí mu jít přes břicho. Je důležité, aby měl z toho běhání radost a nic mu nepřekáželo,“ dodává Karolína Ciprová s tím, že běhat mohou všichni psi – malí, velcí, tlustí, hubení, jen u štěňat by se to nemělo přehánět.
„Říká se, že deset minut tahu je jako dvě hodiny na volno. Pes se unaví fyzicky, ale také psychicky. Musí celou dobu pracovat, dávat pozor, vnímat svého pána,“ říká Ciprová.
Úspěšný byznys chtějí manželé rozšířit i za hranice. Jít hlavně na západ, do zemí, kde není canicross neznámou a které v něm jen trochu potřebují postrčit.
Nechtějí už být průkopníky. Expandovat tak plánují do Německa, ale také do skandinávských zemí. „Sice nám Norsko dodává postroje, ale běhají tam se psy hlavně na lyžích,“ podotýká.
Proč nechtějí rozšiřovat své prodejny? Proč se vzdali lékařské kariéry? Kdy je vhodné začít se psem běhat? Jak poznat, že se to psovi líbí, kolik zvolit kilometrů a jak poznat, že psa běh baví? I o tom je další díl podcastu Jak být lepší.
