Tereza Ramba slaví sobotní pětatřicáté narozeniny velkolepě: na festivalu ve Varech má premiéru její nový film Zápisník alkoholičky, v níž musela podstoupit náročnou proměnu.
V sobotu je jí rovných pětatřicet let. A oslavu narozenin má patřičně důstojnou. Na filmovém festivalu v Karlových Varech uvádí Zápisník alkoholičky, v němž podle svých slov ztvárnila dosud nejobtížnější postavu své kariéry. „Každý máme svá temná místa,“ říká oslavenkyně Tereza Ramba, tvář z obálky červnového Forbesu.
Bylo to vidět už při focení červnové obálky a fotostory k rozhovoru. Tereza do něj šla skutečně naplno.
„Poslední dobou nemám strach riskovat. Něco se ve mně uvolnilo a nebojím se výsledku. Mám ráda autentický projev, který v určité fázi přejde třeba až na hranu. Přestala jsem mít strach. A taky jsem se přestala stydět,“ vyprávěla při focení.
A dokazovala to hned i činy – nejen proto, že pro Forbes neváhá pózovat ve velmi odvážných modelech, zakrývajících často jen to nejnutnější.
„Jsem pyšná na to, že jsem žena. Asi nejpyšnější v životě. A jsem si jistá, že je to dané mateřstvím,“ připomněla Tereza své dvě malé děti, které má s manželem, akrobatem, tanečníkem, choreografem a někdejším vrcholovým sportovním gymnastou Matyášem Rambou a které od jejich narození úspěšně skrývá před novináři.
To, že se přestala stydět a bát, se Tereze momentálně hodí i v její profesi herečky. Tereza Ramba totiž před časem přijala asi nejkomplikovanější roli svojí dosavadní kariéry.
Zápisník alkoholičky je autentickým příběhem Michaely Duffkové, úspěšné manažerky, která propadla těžké závislosti v době, kdy byla na mateřské.
O své závislosti pak v reálném čase psala stejnojmenný blog, a to přímo v době, kdy absolvovala vlastní protialkoholní léčbu. Svůj blog posléze přetavila v mimořádně úspěšnou knihu, za kterou obdržela i prestižní Cenu Magnesia Litera. Její filmovou podobu letos v červenci posílá do kin režisér Dan Svátek.
Diváci ve Varech ho mohou vidět s několikadenním předstihem, premiéra v běžné distribuci proběhne 11. července.
Postava Michaely, krásné a úspěšné ženy, která po porodu dítěte propadne alkoholismu a dostane se tak na samé dno, může být pro Terezu jednou z životních rolí. Nejen proto, že se na plátně její postava postupně mimořádně sugestivně a místy až odpudivě mění v opravdovou lidskou trosku, fyzicky i psychicky.
Zápisník alkoholičky byl pro Terezu prý zatím rozhodně jejím filmem nejtěžším, nejen kvůli tématu ženské závislosti, které hrdinka propadne na rodičovské dovolené.
„Musím říct, že jsem hodně rozmýšlela, jestli roli vůbec vzít, hlavně kvůli dětem. Když jsem dostala scénář s tím, že bych to rozhodně měla hrát, úplně jsem se vyděsila. Necítila jsem se ještě připravená na takový ponor,“ vzpomíná dnes.
„Ale nakonec jsem po veliké rodinné poradě a po pečlivém uvážení zjistila, že mě to šíleně láká. Teď zpětně jsem za rozhodnutí vzít tenhle projekt neskutečně vděčná. Je to masakr. Ale občerstvilo mě to,“ dodává.
Hodně jsem rozmýšlela, jestli roli vůbec vzít, hlavně kvůli dětem.
Tereza Ramba ale tušila, že bude potřeba se na tak zásadní a fyzicky i psychicky náročnou roli dopředu důkladně připravit.
„S režisérem jsme spoustu času věnovali přípravě, takže jsem věděla, co mě čeká a co přesně chci říct. Věnovala jsem se studii postavy a dala jsem si opravdu záležet na tom, abych dokázala do postavy rychle nastoupit a pak se taky rychle vrátit do sebe,“ popisuje.
Jak se to dělá? I tady vlastně zásadní roli sehrály její děti a povinnosti vůči rodině.
„S režisérem se smějeme, že jsme vynalezli takzvanou half full method. Kdybych byla americký herec a hrála třeba Kaufmanna, vlezla bych si do role a pár týdnů z ní nevylezla. Prostě bych zůstala ve své roli. To už ale jako máma dvou skřítků nemůžu. Potřebuju vlézt do postavy, rozložit se na kostičky, seskládat a pak přijít domů a uvařit večeři,“ popisuje pro Forbes svou netradiční hereckou rutinu.
„Můžete si to představit trochu jako konstelaci. Každý máme svá temná místa. Tady se nabízelo je využít, objevit, v roli se je pokusit odevzdat a vrátit se silnější. To se mi, myslím, podařilo. Nebudu ale lhát, v určitém období mě to na chviličku pohltilo, to asi bylo i nutné,“ líčí Tereza Ramba, jak před kamerou vznikala nejsložitější postava její dosavadní kariéry.
S výsledkem je prý spokojená. „Možná poprvé v životě mám opravdu pocit, že jsem před kamerou nemohla udělat víc. A to je hezký pocit. Nevím, jaký ten film bude, co na něj řeknou diváci, ale pro mě je už teď ve spoustě věcech ozdravný. Cítím se rozhodně silnější.“
Herečka prý zároveň často myslí na autorku námětu a knižní předlohy, Michaelu Duffkovou.
„Věděla jsem, že nám s důvěrou předává do rukou svůj příběh a ve chvíli, kdy jsme ho převzali, už se z toho stal víc příběh než život, což se jí snažím připomínat, protože věřím, že to pro ni teď bude náročnější období. Je určitě těžké se do toho období závislosti takto pomyslně vrátit. Cítím to i na sobě, všichni jdeme s kůží na trh,“ říká.
Právě syrové zpracování příběhu alkoholičky Michaely, jejíž psychický, ale vlastně i fyzický rozpad na plátně sledujeme místy možná až v nesnesitelně velkém detailu, Terezu na roli lákalo.
„Myslím, že pro mě už bylo nutné se vrátit k podstatě herectví. Nechci polemizovat, ale kdybych nevzala Zápisník alkoholičky, možná bych se k takovým rolím nezvládla vrátit už nikdy.“ Je dobře, že se Tereza Ramba vrátila.
Velký rozhovor s Terezou Ramba o různých podobách úspěchu, zásadních rolích před kamerou i v životě, ale i o rodinném podnikání a dalších plánech najdete v červnovém Forbesu, který je stále na stáncích.
