Tento týden internetem prolétla zpráva o konci legendární chatovací platformy ICQ. Celá generace mileniálů zatlačila nostalgickou slzu, ačkoli program stejně už přes dekádu skoro nikdo nepoužíval. Čím platforma změnila komunikaci a na jaké historky s ní spojené vzpomínají lidé z redakce Forbesu?
V rubrice Forbes history píšeme většinou o velkých firmách a osobnostech, které často známe jen z černobílých fotek. To se ale začíná měnit a je na čase si přiznat, že do historie už patří i fenomény devadesátých let a přelomu milénia. Jedním z největších symbolů té doby byla platforma ICQ s ikonickým logem zelené kytičky.
Jedna z vůbec prvních globálních komunikačních aplikací odešla po 28 letech do křemíkového nebe. Tak je na čase přemítat, jak se online komunikace díky ICQ proměnila, jaké zvraty společnost zažila a jaké vzpomínky se k ní vážou u nás v redakci. Tak se trochu té nostalgie přece jen nevyvarujeme.
Je rok 2001, rozloučili jste se po škole s kamarády jen proto, abyste mohli běžet domů k počítači, zapojit kabel, počkat, až vám naběhne ICQ, a za zvuků fistulkového „a-ou“ si klidně s těmi samými lidmi začít chatovat nebo si zahrát ne příliš kvalitní hry jako Zoopaloola nebo Slide-a-lama.
Vraťme se ale ještě o kousek dál do minulosti, konkrétně do roku 1996, kdy izraelská společnost Mirabilis představila program pro textovou komunikaci s chytlavým názvem ICQ z anglického I Seek You (česky hledám tě). Své první uživatele si našla rychle a byznysově měla velký potenciál. Už o čtyři roky později ho ostatně koupila společnost America Online (AOL) za 407 milionů dolarů, což byla na tehdejší dobu poměrně vysoká částka.
Nastala komunikační revoluce. Ještě než se masově rozšířily mobilní telefony, měl už skoro každý své unikátní číslo (UIN), přes které jste na ICQ mohli najít svou sestřenici z druhého kolene, domluvit si pracovní schůzku a často taky zažehnout první lásku jako naše redaktorka Julie Mahlerová.
„Protože tam šlo vyhledávat podle jména a viděli jste rok narození, tak jste mohli lidi stalkovat, ještě než byl Facebook. Já jsem si tam takhle našla kluka, do kterého jsem byla platonicky zamilovaná na gymplu. Studovala jsem zrovna v Anglii, takže jsme si začali psát a to klidně celé noci. Když jsem se pak vrátila do Česka, byla z toho krásná několikaměsíční první láska, na kterou nikdy nezapomenu. A bez ICQ by se to nestalo.“
Úplně první uživatelé, kteří aplikaci v podstatě testovali před ostrým spuštěním, dostali čtyřmístná čísla, která s nárůstem dalších lidí exponenciálně rostla. Vaše číslo tak bylo cejchem toho, jak dlouho ICQ máte.
Čím kratší bylo, tím jste byli svým způsobem zajímavější – ale mělo to i svá úskalí, jak může potvrdit náš editor Lukáš Grygar s osmiciferným UIN. „Jedno děvče mě kdysi požádalo o ICQ kontakt, tak jsem jí ho dal a ona se urazila: Tos mi měl říct rovnou, že si nechceš psát! Moje číslo bylo o dvě číslice kratší a ona si myslela, že jsem jí dal nějaké falešné numero.“
Hlavní vlna popularity se kolem ICQ zvedla až na přelomu milénia s rozmachem pevného internetu v běžných domácnostech. Kolem roku 2001 se služba mohla chlubit více než sto miliony účtů a poprvé se v takové míře propojil celý svět s připojením k síti.
Náhodný mezinárodní vztah si vyzkoušel i náš redaktor Karel Wolf. „Kolem roku 2007 jsem si psal s ženou z Ukrajiny, která pro zajímavost žila v rodišti Michaila Kalašnikova. Domluvili jsme se, že za mnou přijede do Prahy, ale já tomu nevěřil. Pak mi jednou volá, že je tady. Já zpanikařil a nakonec jsme se nikdy nepotkali.“
Nešlo ale jen o úsměvné historky ze života. Takhle velká platforma samozřejmě nalákala byznys. Program začal být brzy prošpikovaný reklamou, což už tak dosti pouťovému rozhraní moc neprospělo. V tuzemsku se o prodej reklamy na ICQ staralo nejdřív Centrum.cz, který pak vystřídala společnost Nova.
Po rychlém nástupu Facebooku a dalších sociálních sítí AOL v roce 2010 prodala celou platformu ruské společnosti Mail.Ru. Ta sice rychle začala tehdy už zastaralou platformu přizpůsobovat 21. století, ale mezi současnou konkurencí už ICQ neobstálo.
Navíc ruský vlastník mnoho lidí odradil natolik, že začali síť sami ve velkém opouštět. Dokonce se ozývaly hlasy, že by kvůli tomu ICQ mohla doprovázet bezpečnostní rizika. Přesto trvalo ještě dlouhých čtrnáct let, než aplikace před pár dny skončila úplně s pár set tisíci posledními matadory.
Lidé postupně migrovali na Skype, Yahoo nebo Jabber. Dneska svět krom klasických smsek, které paradoxně zůstaly nejspolehlivějším nástrojem, komunikuje na Messengeru, WhatsAppu, Instagramu, Slacku nebo přes šifrované zprávy na Telegramu nebo Signalu. A přes další desítky méně známých platforem.
Historie jednoho komunikačního kanálu pro všechny a pro všechno je pryč, ale číslo svého ICQ a hlavně zvuk notifikace „a-ou“ už se pár generacím z hlavy nikdy nevymaže.
